Bál šílených žen

Paříž, rok 1885 a hospitál Salpetriere, kam se odkládaly nejen duševně choré ženy, ale i mravně zkažené a prostě nepohodlné. Právě se chystá každoroční masopustní bál, kde se setkávají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky. Jednoduchý, avšak šokující příběh, odehrávající se v rozmezí pár dnů, takže děj má spád. Kniha je psána jednoduše, snadno se čte a rychle Vás vtáhne do děje. Podíváme se i na historická fakta - pokusy doktora Charcota a jeho asistenta Babinského, na to, jak snadné bylo dostat ženu do ústavu. To, co se tenkrát dělo a jakou moc měli muži bylo hrozné, nechtěla bych se dostat do té doby. Úplně historickým románem bych tuto útlou knížečku nenazvala, ale každopádně je to zajímavá sonda do duší žen a je jen na nás, jestli nám připadají šílené. Duchařina, která zde byla uvedena, mi v knize nevadila. Naopak, když jsem dočetla knihu v 11 večer a byla jsem sama doma a zvenku jsem slyšela podivné zvuky, příjemně mě zamrazilo :-) Za zajímavé téma, které mě pohltilo a za čtivost knihy dávám plný počet hvězd.

Kniha byla příjemným překvapením. Velmi se mi líbil námět i prostředí, do kterého autorka děj uvedla. Líbí se mi i zařazení reálných historických postav. Můžeme sledovat osudy 4 silných žen, které se ocitnout v ústavu pro choromyslné. Jsou ovšem všechny čtyři vážně šílené? Co to znamená, být šílený? Proč nikdo nepovažoval za šílence doktora, který záměrně vyvolával hypnózy, přičemž poslední vyvolání skončilo částečným ochrnutím anebo otce, který do ústavu zavřel vlastní dceru? Děj je svižný, čte se v podstatě sám a máte ho přečtený za chviličku :) Určitě doporučuji všem.

Knížka mě překvapila, jak je tenká a na to, jaké má recenze, jsem čekala něco víc. Něco víc dramatičtějšího, víc rozepsaného, rozsáhlého, víc všeho, aby kniha ve mě něco zanechala. Četla jsem dvě podobné knihy, kde jsou dívky zavřeny do podobných ústavů proti své vůli (Tmavé stěny Willardu, Dívky od svaté Magdalény) a nad těmi dodnes přemýšlím a dodnes ve mě zanechaly nějaké emoce (a to je už nějaký rok zpátky, co jsem je četla). Tahle knížka nejde vůbec do hloubky,chybí mi různé popisy a vyobrazení. Datumy u každé kapitoly jsou dobré pro představu, do jaké doby příbeh zasadit, více se s dobou autorka nezaobírá. Což je škoda, ale dá se to překnousnout. Ale popis pobytu v hospitalu chybi téměř úplně. Vše je stočeno zejména na Eugenii a Genevievu, z autorčinina popisu je pohled jen na to, jak Eugenii drží proti své vůli a jak se na "šílených" dělají lékařské pokusy v hypnózách (ale více není rozebíráno). Jak Genevieva dojde k prozření, že Eugenie není šílená, je velmi chabě popsáno. Knížka spojená s duchařinou má rozhodně větší potenciál, který autorka nevyužila, zejména, pokud stojí na pravdivých jménech a některých událostech, a jak již někdo psal, prostě psané stručněji, než by si zasloužilo. Možná, kdybych tuto knihu četla jako první s touto tématikou.. Takto mě ale úplně neoslovila.