Od Shakespeara až ke hvězdám. Vzpomínáme na Patricka Stewarta

Patrick Stewart zemřel 28. října 2026 ve věku 86 let ve svém domově v Los Angeles. Podle vyjádření jeho zástupkyně se v posledním období života potýkal s Alzheimerovou nemocí a demencí s Lewyho tělísky. Tyto zdravotní problémy si herec až do konce nechával pro sebe.

Zanechal za sebou desítky nezapomenutelných rolí, ať už na divadelních prknech, nebo před kamerou. Napsal i knihu Od Shakespeara k Enterprise v níž vypráví o své životní cestě, která rozhodně nebyla tak přímočará, jak by se při pohledu na jeho úspěchy mohlo zdát.

Z dělnického Yorkshiru na divadelní jeviště

Patrick Stewart se narodil 13. července 1940 v anglickém Mirfieldu do skromné dělnické rodiny. Jeho matka pracovala v textilní továrně, otec byl vojákem a jeho dětství poznamenaly i značné rodinné problémy. Stewart později otevřeně hovořil o domácím násilí, jehož byl v dětství svědkem a které výrazně ovlivnilo jeho pohled na život.

Útočiště nacházel mimo jiné v knihách. V místní knihovně objevil příběhy, který dalece přesahovala hranice jeho rodného města. K herectví ho přivedli také učitelé, kteří rozpoznali jeho talent a pomohli mu rozvíjet zájem o literaturu a divadlo.

Po studiích herectví začal vystupovat na profesionálních scénách a postupně se vypracoval mezi uznávané britské divadelní herce. Zásadní kapitolou jeho kariéry se stalo působení v Královské shakespearovské společnosti, kde strávil řadu let a ztvárnil postavy v inscenacích Hamleta, Macbetha, Bouře a dalších klasických her.

Právě divadlo formovalo jeho způsob herectví. Stewart dokázal využívat hlas, ticho i drobná gesta s dokonalou přesností. Přestože ho později proslavily především filmové a televizní role, k divadelnímu jevišti se po celý život vracel.

Patrick Stewart a Ian McKellen ve hře Čekání na Godota

Kapitán, který změnil Star Trek

Když Patrick Stewart v roce 1987 přijal roli kapitána Jeana-Luca Picarda v seriálu Star Trek: Nová generace, bylo mu 47 let. Pro zkušeného shakespearovského herce to byl poněkud nečekaný kariérní krok. Dokonce ani jeho přítel Ian McKellen tehdy nebyl přesvědčený, že by měl opouštět prestižní divadelní práci kvůli americkému sci-fi seriálu. Právě tato role zásadně proměnila Patrickův život.

Jean-Luc Picard se stal jednou z nejoblíbenějších postav celého světa Star Treku. Na rozdíl od impulzivnějšího kapitána Jamese T. Kirka, kterého ztvárnil William Shatner, byl Picard přemýšlivým velitelem, jenž dával přednost rozumu a hledání kompromisu před silou.

Stewart mu propůjčil důstojnost, autoritu, zranitelnost, a především přesvědčivost. Díky ní mohl divák uvěřit, že na kapitánovi vesmírné lodi záleží mnohem víc než na tom, jak dobře dokáže velet své posádce.

Seriál Star Trek: Nová generace se vysílal sedm sezon a Patrick Stewart se k Picardovi následně vracel ve čtyřech celovečerních filmech. V letech 2020 až 2023 si svou nejslavnější postavu znovu zahrál v seriálu Star Trek: Picard. 

Star Trek: The Next Generation, Photo © Paramount Television

Profesor X a další nezapomenutelné role

Na přelomu tisíciletí získal Patrick Stewart další roli, díky níž si ho oblíbila nová generace diváků. V roce 2000 se poprvé představil jako profesor Charles Xavier ve filmu X-Men.

Obzvlášť silný byl jeho výkon ve filmu Logan: Wolverine z roku 2017. Profesor Xavier zde už není téměř neomylným mentorem, ale stárnoucím a nemocným mužem odkázaným na pomoc druhých. Stewart v této roli předvedl jednu ze svých nejdojemnějších filmových kreací.

Jeho kariéra ale zdaleka nekončila u Star Treku a X-Men. Objevil se například ve filmu Duna Davida Lynche, ve westernu Král Lear z Texasu nebo ve filmu Zelená místnost, kde ztvárnil mrazivě přesvědčivého vůdce neonacistické skupiny.

Výraznou součástí jeho tvorby byl také dabing. Svůj charakteristický hlas propůjčil řadě animovaných postav, mimo jiné v seriálech Americký táta a Griffinovi. A ani během úspěšné filmové kariéry nezanevřel na divadlo, kde mimo jiné vystupoval po boku Iana McKellena v Čekání na Godota.

Profesor Xavier, Photo © 2000 20th Century Fox

Autobiografie Od Shakespeara k Enterprise

Méně známou stránku jeho života odhaluje autobiografie Od Shakespeara k Enterprise. Patrick Stewart se v ní vrací k dětství v severní Anglii, k prvním divadelním zkušenostem i k okamžikům, které nasměrovaly jeho kariéru. Otevřeně vzpomíná na problémy v rodině, své nejistoty, přátelství i rozhodnutí, o nichž v danou chvíli netušil, jak zásadní budou.

Nechybí ani vyprávění o natáčení X-Men, při němž si Stewart zpočátku nebyl jistý, zda chce znovu vstoupit do světa fantastických příběhů. A samozřejmě ani vzpomínky na Shakespeara, jehož dílo provázelo téměř celý jeho profesní život.

Ian McKellen vzpomíná na svého přítele

Jednu z nejosobnějších vzpomínek na Patricka Stewarta zveřejnil na Instagramu jeho dlouholetý přítel a herecký kolega Ian McKellen. Oba se poznali před více než padesáti lety v Královské shakespearovské společnosti, později se společně objevili ve filmech X-Men jako profesor Xavier a Magneto a jejich přátelství pokračovalo i mimo filmová plátna. McKellen dokonce v roce 2013 oddával Stewarta a jeho manželku Sunny Ozell.

Ve svém příspěvku vzpomínal především na Stewartovu povahu a silné pouto k rodnému Yorkshiru. Podle McKellena bylo na jeho příteli vždy poznat, odkud pochází. Nejen podle přízvuku, ale také podle přímosti, s jakou dokázal říkat, co si myslí a co cítí. Nikdy se nevyhýbal nepříjemným tématům a nesnažil se skrývat své emoce.

Ian McKellen, Patrick Stewart, Photo © David M. Benett/Dave Benett/Getty

„Nosil srdce na dlani. Díky tomu to byl člověk, na kterého se dalo spolehnout, kterého jsem mohl obdivovat a v mém případě také milovat,“ napsal McKellen.

Připomněl také jejich dávný rozhovor, při němž se Stewarta snažil odradit od přijetí role ve Star Treku. Obával se, že by jeho přítel mohl na dlouhé roky zmizet v Hollywoodu a přijít o divadelní kariéru. Stewart se přesto rozhodl riskovat. A McKellen dnes přiznává, jak dobře udělal. Díky tomuto rozhodnutí totiž jeho herectví poznaly miliony diváků po celém světě, aniž by se musel vzdát své lásky k divadlu.

Ve vzpomínce zmínil také Stewartovu manželku Sunny, která o něj pečovala během nemoci, a připomněl, že ani přes mezinárodní slávu nikdy nezapomněl na své kořeny. Za jeden z nejvýznamnějších okamžiků jeho života označil jmenování kancléřem University of Huddersfield v rodném Yorkshiru.

Svůj příspěvek pak McKellen zakončil připomínkou, která má po Stewartově odchodu obzvlášť smutný nádech. Jeho rozlučkové herecké vystoupení ve filmu Avengers: Doomsday nás totiž teprve čeká.

Poslední návrat profesora X bude mít hořkosladkou příchuť

Patrick Stewart se ještě jednou objeví na filmových plátnech jako profesor Charles Xavier v připravovaném snímku Avengers: Doomsday, který má do českých kin vstoupit v prosinci 2026. Po jeho boku se vrátí také Ian McKellen coby Magneto a další známé tváře původních X-Men.

Při sledování filmu bude těžké nemyslet na to, že Stewart už mezi námi není. Jeho návrat k postavě, kterou ztvárňoval více než čtvrt století, nabrala nový význam. Zatímco fanoušci původně očekávali především nostalgické setkání se svými oblíbenými hrdiny, nyní půjde také o příležitost naposledy vidět Patricka Stewarta v jedné z jeho nejslavnějších rolí.

Možná právě společné scény s Ianem McKellenem budou patřit k těm nejdojemnějším. Dva herci, které spojovalo nejen dlouholeté přátelství, ale také mimořádný respekt k hereckému řemeslu, se ještě jednou vrátí do světa, v němž je poznaly miliony diváků. Tentokrát však bude jejich setkání na filmovém plátně tím posledním.

Nezapomenutelný odkaz 

Patrick Stewart za sebou zanechal kariéru, jaká se podaří jen málokomu. Dokázal uspět na prestižních divadelních scénách, stát se tváří jedné z nejvýznamnějších sci-fi sérií všech dob a o mnoho let později oslovit další generaci diváků prostřednictvím komiksových filmů. Jeho nejslavnější postavy spojovala víra v lidskost, odvahu a odpovědnost vůči druhým. Hodnoty, které přesahují hranice jednotlivých filmů a seriálů. Na Patricka Stewarta tak nebudeme vzpomínat jen jako na kapitána Enterprise nebo profesora Xaviera, ale také jako na mimořádného vypravěče, jehož příběhy s námi zůstávají.