Quentin Tarantino a jeho „Tenkrát v Hollywoodu“

O autorovi

Král dialogu, magor z videopůjčovny, chodící filmová učebnice – to vše jsou jedny z mnoha přízvisek, která se okolo Quentina Tarantina točí. Všechna jej dokonale vystihují.

Narodil se roku 1963 v městu Knoxville ve státě Tennessee. Jeho otec Tony rodinu opustil velice záhy. Quentin se prakticky odmalička nezajímal o nic jiného než o filmy, komiksy a popkulturu obecně. Hltal (doslova) dobový Hollywood (kterému ostatně skládá poctu ve většině svých děl) a později pracoval ve videopůjčovně, kterážto práce dala vzniknout jedné z jeho přezdívek. Byl totiž pověstný tím, že každý film, který v obchodě nabízeli, viděl několikrát a jednotlivé scény dokázal odvyprávět zpaměti.

Tato posedlost filmovým vyprávěním a snaha o značnou nelineárnost narace se odráží i v jeho filmografii, kde se často nachází prakticky okopírované scény a jeho snímky jsou celkově plné nejrůznějších odkazů a narážek na jiná díla.

I přes tuhé začátky se mu podařilo zformovat v neskutečně talentovaného filmaře, u něhož je každý jeho počin sledován se zvýšeným očekáváním. Jde o fascinující osobnost, o níž by se jistě daly napsat mnohem delší články, než je tento prostý medailonek.

Pokud jste ještě jeho filmy, mezi něž se řadí třeba dvoudílná pocta japonskému filmu Kill Bill, westernové prvky používající „tematická trilogie“ Hanebný pancharti, Nespoutaný Django a Osm hrozných, béčkové slashery opěvující Auto zabiják, gangsterky Gauneři a Pulp Fiction: Historky z podsvětí, adaptace stejnojmenného románu Jackie Brown, nebo právě pohádka pro dospělé a milostný dopis době svého dětství; Tenkrát v Hollywoodu, náhodou neviděli, je možná čas začít. Jen se připravte na pořádnou nálož upovídaných, drsných, krvavých a násilných filmů, napěchovaných někdy až morbidním humorem a nadsázkou, ale zároveň i překvapující hloubkou a stavbou příběhu, pro kterou je Tarantino neustále obdivován…

Tenkrát v Hollywoodu

Zatím poslední snímek Quentina Tarantina je dost možná nejosobnějším dílem. Jedná se o film, který režisér a scénárista napsal a natočil spíš pro sebe, než pro kritiky či oddané fanoušky. Točí se okolo doby, kdy Hollywood zažíval specifickou zlatou éru, kdy bylo vše jakoby zalité sluncem a pozitivitou. Tato éra měla brzy skončit tragickou událostí, jež poznamenala tehdejší společnost a de facto ukončila největší rozkvět éry hippies. Šlo o násilnou vraždu těhotné herečky Sharon Tate, manželky režiséra Romana Polanskiho kultem Charlese Mansona.

Tarantino si v Tenkrát v Hollywoodu pohrává s historií a převrací ji naruby. Utváří jedním dílem poctu řemeslu a dílem druhým se vyrovnává s traumatem, které nešokovalo jen celou generaci, ale i jeho jako dítě přilepené na obrazovku televize.

Protože ve filmu je možné cokoli, dopadne v tomto příběhu vše trochu jinak, než tomu bylo ve skutečnosti. Přičtěme k tomu okázale strukturovaný pomník tehdejším filmům, nahlížený skrze ústřední dvojici postav herce a jeho kaskadéra v podání Leonarda DiCapria a Brada Pitta a máte zhruba představu, o čem film je. Zhruba. Děje se toho v něm hodně a pro jeho pochopení by člověk musel zhlédnout pěkných pár filmů, aby všechny odkazy a narážky plně pochopil…

Půjde jen o novelizaci dlouhého filmu?

Ano i ne. Chystané dílo jednak složí ohromnou poklonu pulpovým románům (ne nadarmo nese Tarantinův kultovní snímek název Pulp Fiction) a jednak rozšíří pozadí a vedlejší dějové linky „předlohy.“ Román Tenkrát v Hollywoodu sice skutečně přepisuje scénář do knižní podoby, zároveň přichází s příběhy, které se do filmu nedostaly a prohlubuje tak chování a motivace jednotlivých postav. Konkrétně má dostat propracovanou minulost jednak postava televizního herce Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio), jednak charakter kaskadéra Cliffa Bootha, který ztvárnil Brad Pitt, jenž za svůj výkon dostal Oscara.

Cliff bude mnohem výraznějším, plnějším protagonistou, dozvíme se víc o jeho minulosti – o letech v armádě (což možná dokreslí kritizovanou filmovou scénu, v níž dokázal ponížit mistra bojových umění Bruce Leeho), a třeba i o tom, jak to bylo s jeho manželkou a její údajnou vraždou.

Více prostoru má dostat i Sharon Tate (Margot Robbie), jež ve filmu sice byla výrazná, ale přesto poněkud upozaděná. Nemluvě o Charlesi Mansonovi, jenž se zde jen mihnul (v jeho větší zapojení nezbývá než doufat). Zároveň se máme dočkat i vysvětlivek a doplňujících poznámek, které pomohou jak těm, kteří film neviděli, tak těm, kteří něco nepochopili a touží po nových detailech.

Jak moc se tvůrci přechod od scénáře na plnohodnotný román povedl, aniž by ztratil svou údernost, nadšení a typický černý humor, aniž by se výrazně odchýlil od „předlohy“ (nemluvě o nepopiratelném rozdílu mezi psaním románu a scénáře) je otázka, kterou zodpoví až tuzemské vydání. Na něj se můžeme těšit už 14. října, kdy z plátna přejde příběh na pulty knihkupectví.

Tip na závěr Tarantino – retrospektiva

A nakonec mi ještě dovolte zmínit překrásnou publikaci, která se stane skutečnou chloubou knihovničky každého fanouška mistra Tarantina a jeho tvorby. Novinář a filmový fanoušek Tom Shone zde vytváří ucelený portrét Quentina Tarantina – jeho osobnosti, života a filmové tvorby.

V knize se dočtete nejrůznější zajímavosti o retrospektivně vyobrazeném pozadí nejen všech devíti filmů, které Quentin jak režíroval, tak napsal, ale i všech dalších, na kterých se podílel – včetně kupříkladu prvního amatérského filmu, který se ztratil, nebo dochované prvotiny My Best Friend’s Birthday. Kniha je plná krásných fotografií a citátů z kultovních scén a zkrátka si jednoznačně zaslouží vaši pozornost. 

» PŘEDOBJEDNAT TENKRÁT V HOLLYWOODU «