Knihovna vypůjčených srdcí: příběh, do kterého jsem se zamiloval | RECENZE

Dobré i zlé, odvážné i zbabělé, všechna rozhodnutí už jsem udělala. Teď jsem měla jen jedinou možnost – snažit se s nimi žít...

Minulost mezi řádky

Kdysi to byla láska jako řemen, ale pomocí vzkazů v knihách žije už víc než půl století. Mladá knihovnice Chloe to nemá jednoduché. Rodiče jí zmizeli ze života a ona se musela postarat o své sourozence. Mezi knihami našla radost a smysl, ale na živobytí tolika hladových krků to téměř nestačilo. Když v zaprášeném skladu našla mezi vyřazenými tituly kdysi kontroverzní román Obratník raka, svitla jí šance přijít na pěkných pár stovek dolarů. Největší překvapení ovšem přišlo, když o knihu projevil zájem Chloein nerudný soused.

Dva mladí lidé nebyli jen vášnivě zamilovaní. Oba byli také vášnivými čtenáři, a tak jim přišlo přirozené nechávat si vzkazy v knihách patřících místní knihovně. Chloe brzy zjistila, že Obratník raka obsahuje jen část příběhu, a začala pátrat po dalších knihách, aby velmi rychle přišla na to, že odpovědi na šedesát let staré otázky ukrývá sousední dům. Možná že ten její mrzoutský soused Jasper přece jen nemá srdce z kamene.

Knihy byly v mnoha ohledech živější než většina lidí, které znal. Byly to živoucí dýchající entity, které se změnily pokaždé, když je člověk vzal do rukou...

Záře pod mrakem

Seznámení bylo vlažné a nezajímavé. Nevím, proč tomu tak je, ale anotace ke Knihovně vypůjčených srdcí na mě vůbec nepromlouvá. Popisuje kostru potenciálně zajímavého příběhu, který na mě ale z nějakého důvodu působí možná až trošku banálně. Začal jsem tedy obracet první stránky knihy a doufal, že moje intuice je špatná.

Dámy, slečny, chlapci a pánové, moje intuice je opravdu špatná. Rozjezd je sice pomalý a opatrný, ale již po pár kapitolách mě autorčina slova začínají hladit po srsti. Opatrně, kousek po kousku, člen po členovi, poznávám celou rodinu Sampsonových a ať chci, nebo ne, začínám je mít rád.

Román trpí jedním zvláštním neduhem: snad až na jednu výjimku potvrzující pravidlo je každá postava buď vyložený dobrák, nebo skrytý dobrák, jehož dobráctví jen čeká na odhalení. Musím říct, že mě tohle zjištění nejdřív docela štvalo. Přišlo mi to nevyvážené a naivní. Lucy Gilmore je ale trpělivá osoba a postupem času se jí podařilo přesvědčit mě, že to, co jsem vnímal jako neduh, byla vlastně výhoda. Zkrátka jsem přistoupil na její hru. Ženy dokážou být někdy až k nesnesení přesvědčivé.

Byli jako meteor, který se řítí na zem: rychlí, hluční a neschopní přistát, aniž by přitom udělali hlubokou brázdu...

Závěrečný vzkaz

Vynést rozsudek nad tímto románem je velice jednoduché. V mém světě jsou nejdůležitějším prvkem každého dobrého kusu beletrie postavy. A Lucy mě přesvědčila, že umí být královnou charakterů. Tato kniha obsahuje spoustu postav a světe div se, ke každé jsem si našel cestu, každou jsem dovedl pochopit, procítit její motivaci a utvořit si k ní nějaké pouto.

S klidem v srdci a něhou na jazyku můžu prohlásit, že nepřečíst si tuto knihu znamená dobrovolně se ochudit o neobyčejný zážitek. A to přece nechcete. Že ne?
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.