Finále: Dokázal mě svět Caravalu znovu okouzlit? | RECENZE

Já tyhle podivné, kouzelné světy miluju. Takové ty s nádechem Alenky v říši divů, kde je všechno trochu zvláštní, trochu znepokojivé a nikdy si nemůžete být jistí, co je pravda a co jen dokonale naaranžovaná iluze. Prvním dvěma dílům Caravalu jsem tehdy úplně propadla, takže pro mě bylo docela velkým zklamáním, když jsem se pokračování dlouho nemohla dočkat. O to větší radost jsem měla, když se knihy začaly znovu objevovat díky Našemu nakladatelství. A po úžasném Bylo nebylo jedno zlomené srdce konečně přišlo i Finále.

Když hra skončí a osud si vybírá svou cenu, teprve tehdy to začíná být zajímavé!

Přiznávám ale bez mučení, že začíst se pro mě nebylo úplně jednoduché. Přece jen od druhého dílu uběhla spousta času a některé postavy i souvislosti jsem si vybavovala jen matně. Chvíli jsem měla pocit, že se rozhlížím po místnosti plné známých tváří, u kterých si nejsem jistá, odkud je vlastně znám. Naštěstí s tím Stephanie Garber počítá. Důležité věci připomíná poměrně jemně, takže jsem se nemusela cítit úplně ztracená, ale zároveň jsem neměla pocit, že čtu dlouhé shrnutí předchozích dílů.

Finále je rozdělené do čtyř částí – začátku, srdce příběhu, konce a pravého konce. Líbilo se mi, že každá část má trochu jinou náladu a soustředí se na jiný problém. Do popředí se dostávají osudníci, kteří se probouzejí po dlouhém spánku, nebo se spíš osvobozují z vězení v kartách osudu. A samozřejmě nechybí ani Padlá hvězda, tedy ten, kdo za jejich vznikem stojí.

Už to není jen Caraval jako hra. Tady se z něj stává něco skutečného: už nejde jen o iluzi, ale opravdu o život. A přesně tohle jsem od knihy chtěla. Tajemství, intriky, laškování, mocné osudníky i kouzelné předměty, třeba Klíč snění, který vás dokáže přenést na kterékoli místo na světě. Ten bych brala všemi deseti a v dobrém jsem ho Scarlett záviděla.

I když jsem si občas musela vzpomenout, kdo je kdo a co se vlastně stalo předtím, postupně mě příběh zase vtáhl. Velkou radost mi navíc dělaly všechny drobné narážky a easter eggy na sequel. Pokud už máte za sebou Bylo nebylo jedno zlomené srdce, bude vás bavit sledovat, jak se některé věci najednou krásně propojují. Objevují se tu odkazy na Jackse i Evangelínu a člověk má radost z každého detailu, který mu zapadne na místo.

  Caraval

Kouzlo Caravalu naposledy ožívá a je to jízda!

A teď Jacks. Prosím pěkně, pokud jste si ho oblíbili v Bylo nebylo jedno zlomené srdce, tady jeho kouzlu propadnete o to víc. Tedy pokud máte, stejně jako já, slabost pro charismatické floutky. Tady je opravdu vidět, jaký doopravdy je pověstný Srdcový princ. Není to postava, které by člověk měl bezmezně věřit, ale právě proto je tak zajímavý. Má v sobě přesně tu kombinaci nebezpečí, drzosti a přitažlivosti, kvůli které jsem vždycky zvědavá, co udělá dál.

Troufám si říct, že je to možná jedna z nejdůležitějších postav vůbec. Hlavně všechno, co dělá, dělá proto, aby z toho měl nějakou výhodu pro sebe. I tak zdánlivě nevinné gesto jako utěšování druhého se nakonec dokáže proměnit v kalkulovanou a jednostranně výhodnou dohodu. Pokud si myslíte, že kruté jsou jen víly, jste na omylu. Osudníci jsou daleko horší a všechno, co od nich získáte, se vám nakonec vymstí.

Co mě tentokrát potěšilo, bylo sesterské pouto. U Scarlett a Telly mi konečně připadalo silnější a uvěřitelnější. Neříkám, že jsem k němu neměla žádné výhrady, protože místy jsem pořád cítila, že se na jejich sesterskou lásku trochu tlačí, ale fungovalo to víc než dřív. Takže to beru a vlastně je mi i jasné, proč jednaly tak, jak jednaly. Taky bych nejprve chránila své blízké a až pak se ohlížela na důsledky.

Co mě ale trochu zklamalo, byl konec. Čekala jsem, že ta nejnapínavější část bude delší, vyhrocenější a že si ji autorka víc vychutná. Po celé sérii, v níž se tolik pracuje s přemlouváním, intrikami, hrami a dramatem, mi závěr utekl až moc rychle. Najednou jako by zazvonil zvonek a bylo hotovo. Drama tam bylo, emoce taky, ale za mě mohlo dostat víc prostoru. Škoda, protože kde jinde než tady postavám pořádně zatopit a trochu je potrápit?

Přesto jsem schopná to autorce odpustit. Finále pro mě nebylo bezchybné zakončení. Ale bylo to zakončení série, která pro mě pořád patří mezi ty nezapomenutelné. A pokud milujete nejen Caraval, ale i Bylo nebylo jedno zlomené srdce, dost možná si ho užijete ještě o kousek víc. Já chci rozhodně přídavek a nespokojím se s ničím menším než s dalším příběhem z tohoto univerza!

Úryvek z knihy:

„V balíčku osudu předpovídá Klíč snění splnění snů. Dokáže odemknout každý zámek a odnést svého držitele za jakoukoli osobou, kterou si umí představit. Klíč snění však nelze připravit o jeho moc. Může ho použít pouze ten, kdo klíč dostane darem. Stejně jako mnoho dalších osudových předmětů si Klíč snění sám vybírá svého držitele. Často se objeví nečekaně, a pak je svěřen někomu, kdo si to zaslouží a je v nouzi.“
Julian dočetl a podíval se na ni. „Tak co, Lettie, není to hezké tajemství?“
Předmět ve Scarlettině dlani se rozzářil ještě jasněji a začal hřát. Opravdu vypadal čarovně. Možná to byl jen výplod její zjitřené fantazie, ale měla pocit, že ten klíč doufá, že ho Scarlett použije – snad ještě víc než ta horlivá copatá holčička, když o ní tvrdila, že je kouzelná.