Zlatá krev otevírá portál do říše, z níž se nebudete chtít vrátit | RECENZE

Upozornění: Recenze obsahuje drobné spoilery k prvnímu dílu.

První díl, Živé stříbro, skončil pěkně napínavě a zanechal nás s hlavou plnou otázek. Pokud jste ho ještě nečetli, zkusím vás nalákat krátkým shrnutím.

Jde o romantickou fantasy, jejímž ústředním motivem jsou portály z živého stříbra, které umožňují cestovat mezi světy. Ovládat je však dokáže jen jediná osoba: alchymistka. Pak tu máme uzurpátora na trůnu. A ne jednoho. Tajného dědice trůnu, který vyrůstal mezi lidmi. Temného rytíře ovládajícího stíny. Toho si rozhodně zapamatujte, protože ho budete milovat. A nesmím zapomenout ani na válku a hrozící zkázu světů. Tak co? Už otevíráte první díl?

O čem je druhý díl?

Saeris Faneová vstoupila jako člověk do Yvelie, světa obývaného vílami a dalšími nadpřirozenými bytostmi. Nyní však prošla zásadní proměnou. Už není jen křehkým a zranitelným člověkem ani pouhou alchymistkou. Její identita má najednou několik dalších, mnohem nebezpečnějších vrstev.

Saeris se musí vyrovnat se svým novým já a konečně porozumět moci, kterou ovládá. Jinak by mohla všechny kolem sebe uvrhnout do nebezpečí. Jediným pevným bodem v jejím životě je teď Kingfisher. Stal se jejím stínem a ona jeho sluncem. Jejich milostný příběh připomíná srážku dvou hvězd, konec světa a zároveň nový začátek. Našli společný směr a za žádnou cenu se od něj nehodlají odchýlit.

Kromě známých postav z prvního dílu se objevují i nové, například Pán půlnoci Taladius a Foley, upír, který býval vojákem v Kingfisherově armádě. Značně rozrostlá skupina přátel a spojenců se musí vypořádat s novou nákazou a zároveň s hrozbou ze strany krále a královny. Jejich cesta teprve začala a vítězství zůstává nejisté.

V každé knihovně se ukrývalo cosi kouzelného. Dokonce i v těch, které se magií vůbec nezabývaly. Každá kniha je totiž portál do jiné říše, do jiné doby a jiného života.

Temnější příběh

Zlatá krev je už druhým dílem série a já ji otevírala skoro až se zbožnou úctou. Zatímco obálka prvního dílu připomíná kus ledu a dominují jí studené tóny a stříbro, Zlatá krev napovídá, že obsah bude o něco žhavější, syrovější a temnější. A měla jsem pravdu.

Najdeme tu také více explicitních scén, které jsou napsané bravurně. Smekám i před překladatelkou. Děj se zpočátku trochu vleče, nebo se spíše pomalu rozehřívá. Po chvíli vás ale pohltí a nakonec slupnete více než šest set stran jako nic.

Kingfisher je stále můj bookboyfriend číslo jedna. Na rozdíl od prvního dílu, v němž by se dal popsat jako bručoun s PTSD, nám tentokrát odhaluje i svou zranitelnou stránku. Čtenářům ukazuje, že se umí smát a být hravý stejně dobře jako zastrašit protivníka pouhým pohledem. Jeho pouto se Saeris sílí a je pevnější než kdy dřív. Navíc s sebou přináší i značné výhody.

Saeris prošla proměnou, získala sebevědomí a postupně se z ní stává silná hrdinka. Je radost její vývoj sledovat – od začátku jí fandíte. Oba tvoří pilíře příběhu a jejich dynamika funguje skvěle. Díky kapitolám vyprávěným z pohledu obou postav navíc můžeme sledovat události očima Saeris i Kingfishera.

Její oheň přináší ostatním teplo v chladné tmě. Je to její síla, ne slabina. V její přítomnosti cítíš, že jsi naživu.

  Foto: kniha_na_hacku

Akcí nabitá kniha

Z vedlejších postav jsem si tentokrát nejvíc oblíbila Taladia, tedy Tala. Měl několik tváří a jedna byla lepší než druhá. Zpočátku nevíte, zda mu můžete věřit ani jestli ostatní nezradí. Všechny jeho polohy mu však dokonale seděly. Dokázal být hravý, vážný, děsivý, sebejistý i nejistý. Ráda budu sledovat, jak se jeho postava dál vyvine.

Na druhém místě u mě skončil Carrion, pašerák se smyslem pro humor, který Kingfisherovi pořádně lezl na nervy.

Po pomalejším rozjezdu přichází druhá polovina nabitá akcí. V každé kapitole se něco děje, stále přibývají nové informace a otázky, ale odpovědí je zoufale málo. O celém světě toho stále spoustu nevíme. Mapu Yvelie odkrýváme kousek po kousku spolu s našimi hrdiny. A to ani nemluvím o dalších světech. Nevím, jak chce autorka všechno vměstnat do tří knih ani zda propojené světy využije také v dalších příbězích. To zatím zůstává ve hvězdách. Už teď má ale našlápnuto k celé řadě zajímavých dějových linek.

Ve finále dočítám poslední stránku, otáčím list a v hlavě mi zní jediné: „Co to dopr…?“ Horečnatě listuji tam a zpátky, přesvědčená, že mám vadný výtisk a pokračování v něm jednoduše chybí. Ale ne. Omyl!

To nás jen autorka chce udržet v napětí a nechat zoufale vyhlížet další díl. Jak to může takhle utnout a mít přitom naprosto čisté svědomí? Jsem si jistá, že Callie Hart v noci dobře nespí kvůli tomu, kolik lidí ji po dočtení Zlaté krve alespoň trochu proklelo. Finální díl má totiž v originále vyjít až v září 2027.