Příběh s vůní lípy

Johana nemá úplně jednoduchý život. Osud tomu chtěl a ona sama musí vychovávat svou autistickou dceru Nelu. Nelu sice neskutečně miluje, ale ne vždy je starání se o ni snadné. Proto po večerech utíká Johana do dosud nevydaného románu, který napsala její kamarádka Marika. Příběh ji zavede do známých vod. Poznává v něm totiž svého dědečka Antonína i jeho kamaráda Vojtěcha, který byl dědečkem právě Mariky. Co všechno zažili za druhé světové války? Proč o ní děda Antonín nikdy nechtěl mluvit? Příběh s vůní lípy je druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Opět tu máme krásné prolínání přítomnosti a časů minulých. Tentokrát ale válku nepozorujeme očima žen, které zůstaly doma a bály se o své muže, ale očima právě těchto mužů. Manželů a otců, kteří ve válce bojovali. Musím se přiznat, že možná z toho důvodu jsem měla trochu problém se na začátku knihy do této dějové linky začíst. Chlapy zkrátka přemýšlí malinko jinak, než mi ženy. Takže jsem občas jejich rozhodnutí nechápala a v duchu jim za ně nadávala. Linka z přítomnosti mne naopak zaujala hned. Při čtení jsem si uvědomovala, jak obrovské štěstí mám, že jsou moje děti zdravé, a že to rozhodně není samozřejmostí. Jak se příběh rozvíjel, zjistila jsem, že mne stále více zajímá ta historická linka. Začala jsem v ní totiž vidět příběh mého pradědečka. V mnohém měl hodně podobný osud jako Vojtěch. Miluji, jak má autorka vše z historie podložené. Žádné vymýšlení, prostě vše naprosto reálné. Konec historické linky mne neskutečně emočně dostal. SPOILER: Tedy až na druhý pokus. Kdo četl, tak určitě bude vědět. Autorka si s námi totiž trochu pohrála a první závěr napsala úplně bez emocí. Ještě, že to nebyl ten správný konec. Kromě toho, že jsem se ze začátku nemohla začíst do historické dějové linky, mi ještě občas vadilo chování Johany. Někdy mně přišla jak puberťačka, která se poprvé v životě zamilovala. Rozhodně se jedná o knihu, u které budete hodně přemýšlet, a budete vděčni za svět, ve kterém žijete. Za to, že máte zdravé děti, nebo že jste zdraví vy sami. A budete snít o tom, aby již nikdy nikdo nemusel pocítit válku, což je v téhle době opět dost nejistý sen.

Tak jsem zase neodolala. Já prostě knihy od této české autorky mám moc ráda. Tohle je román, ve kterém se autorka nebála vykreslit problémy a pocity lidí jež se starají o své postižené děti. A také charakter a pocity těchto samotných dětí, které musí překonávat spoustu bariér a jejich chování je pro mnohé lidi nepochopitelné. Hodně emotivní, originální a inspirativní příběh o mamince, která sama vychovává autistickou dcerku Nelinku. Krůček po krůčku zdolává spoustu pro nás banálních situací. To, co se nám zdá samozřejmé, je pro tyto děti někdy traumatizující a těžko pochopitelné. I samotné seznamování a hraní s ostatními dětmi je pro ně hodně náročné. Jednou se děvčata při jejich návštěvě komunity setkávají s Alešem a jeho synkem Maxem. Jejich vzájemná přátelství nejen dětí, ale i dospělých se odrazí na psychickém stavu Nelinky a ta se začíná posouvat dál….. Mezi jejich rodiči to začíná pořádně jiskřit. I když oba vědí, že vždy musí mít ohled hlavně na své děti. Johana má i skvělou kamarádku, která je jí oporou. Ta píše svůj román, ve kterém se Johana dozvídá mnoho zajímavých věcí o jejich dědečcích. A v některých případech jsou její inspirací…. Myslím, že mnoho lidí si ani neuvědomuje, jak jsou tito lidé naopak geniální a jejich neuvěřitelní rodiče se o ně starají den co den . Mnohdy čelí i takovým zákeřným útokům a otázkám: Proč si takové dítě vůbec nechala ???? Každý má právo na život a vyslovit svůj názor. Podaří se jim udělat co největší pokrok? Může fungovat její vztah s Alešem??? A co vše se dozvěděla o svém dědečkovi??? Tak to si musíte knihu pořídit a přečíst!! Já moc děkuji paní autorce, že se nebála napsat tuto knihu a šla do toho!!! #podporujemeceskeautory