Příběh mateřídoušky

Autorka proste pise skvele, ponorite se do stranek a pribeh se vam odviji pred ocima. Krasne, romanticke, tklive.

Nádherný příběh ❤️

Miriam mě opět dostala svým příběhem. Je neuvěřitelné, s jakou něhou, láskou a empatií dokáže psát a do příběhu dostat i tolik informací. Spoustu z nich jsem vůbec nevěděla. Válka nepřinesla nic dobrého, a to nejen lidem v pohraničí. Příběh za mě šlape na paty Příběhu slunečnice, která zůstává za mě TOP. Líbily se mi obě dějové linky a vzpomněla jsem si, jak jsem na louce jako malá vila věnečky z této nádherně voňavé bylinky. Velkým plusem je i bonusová kapitola a videa, která nás obci Horní Lomná, kde se příběhy odehrávají, provedou.

Normálně se nejčastěji pohybuji okolo romantiky a erotiky, ale občas stojí za to udělat lehkou změnu a já moc děkuju mojí úžasné kamarádce, že mi Mateřídoušku poslala. Nepřestává mě udivovat, jak šikovné tu v Česku máme autory. Tohle byla má první zkušenost s autorkou a zároveň i první "návštěva" Lomné. Ačkoliv Akvamarín se zde prý odehrává také. Bylo zajímavé sledovat historii obce, ačkoliv jsem ji do té doby vůbec neznala. Takové věci mě docela baví, jelikož v místě, kde žiju já, máme například několik zaniklých obcí. A také mě zajímalo jak tu žili lidé dřív. Teď však zpět k Mateřídoušce. Co si budeme, Anička (a tak trochu v jednu dobu i Mirek) mi kus příběhu lezla na nervy, ale o to lépe byl na konci znát její vývoj, takže už jen za to plus. Osobně mě víc zasáhla linka z minulosti s Věrou, kterou jsem si opravdu užívala. Navíc jsem se díky ní dozvěděla spoustu nových informací, jež by se ke mně pravděpodobně jinak nedostaly. A musím uznat, že mě to bavilo. Nevěděla jsem, že to dřív bylo někde mezi Poláky a Čechy takové. Jak těžké tehdy bylo děti učit v českých školách a natož ještě učitelkou - ženou! Ke konci už jsem neměla daleko k slzám. Bála jsem se, jak příběh Věry a její rodiny dopadne. Dobře či špatně? Jelikož v té době končila i 2 sv. v., mohlo to dopadnout opravdu jakkoliv. Já vám víc neřeknu, abyste si to mohli zjistit sami. Na závěr patří díky i autorce, protože nám touhle cestou zprostředkovává historii tak, že vás to bude bavit, budete chtít vědět víc. Je to mnohem lepší než nějaký suchý výklad ve škole. Jsem ráda, že v dnešní době už se tu máme úplně jinak. Určitě se podívám po Slunečnici a Akvamarínu, ale pokud autorka napíše další knihu, ať už z Lomné či odjinud, tak si ráda přečtu i tu.

Stejně jako v případě předchozích knih jsem se okamžitě začetla. Autorka skvěle vyvážila a propojila obě dějové linie a nechyběl ani dostatek popisů. Příběh mateřídoušky je krásná kniha, ve které se dva příběhy, jeden z minulosti a druhý ze současnosti, pojí v jeden celek. Současná dějová linie se zabývá manželskými problémy, ale také především tím, jak skloubit roli matky s rolí ženy. Tato témata autorka skvěle zpracovala, skvěle se jí podařilo vystihnout boj, který vřel uvnitř hlavní hrdinky a znázornit emoce, který jí, a nejen jí, zmítaly. Dějová linka zabývající se minulostí byla také krásně zpracovaná a nechybělo v ní plno zajímavých věcí z historie, o kterých jsem neměla nejmenší tušení. Jen mě mrzí, že v některých scénách autorka nešla úplně chronologicky a jiné shrnula, čímž byla daná část ochuzena o emotivnost, kterou byl zbytek příběhu nasáklý. Tyto dvě dějové linky jsou vlastně propojené magickým prvkem (dal by se však i vysvětlit), což se mi moc líbí. Stejně jako celá atmosféra tajemna a záhada, jejíž rozuzlení mě na konci příjemně překvapilo a lehké propojení mezi Příběhem mateřídoušky a Příběhem akvamarínu. Postavy jsou krásně popsané a mnohovrstvé. Každá z nich je zajímavá a v průběhu příběhu postupně ukazují některé své skryté stránky nebo prochází vývojem, který je zcela adekvátní tomu, co prožily. Příběh mateřídoušky tak můžu určitě doporučit. Ačkoli je mému srdci stále bližší autorčina předchozí kniha Příběh akvamarínu, tak tenhle příběh je z hlediska provedení ještě o trochu lepší.