Pláňata

Psychologické drama, popisující život obyčejné rodiny od roku 1985 do roku 1995. Příběh je popisován z pohledu tří postav - nejmladší dcerky Pavlíny, matky Aleny a otce Jiřího. Společně s nimi žije ještě dcera Jana a Aleniny rodiče. Autorka zde řeší především nefunkčnost rodiny. Na jedné straně máme psychicky labilní matku a na straně druhé otce alkoholika. To vše přispívá k častým rozporům, které odnáší především jejich dcery. Kniha opravdu nepřináší lehké čtení, ale otevírá pohled na zajímavá témata.

Od Peti jsem četla skoro všechny knížky a tato byla jedna TOP 3 nejlepších :). Jsi skvělá.

Krásně napsáno! Příběh jedné vesnické rodiny, 2 dcery, věčně nervózní matka, opilý otec, hodná babička... Vřele doporučuji!

Koruna plané třešně tam za vesnicí je zase slitá. Věděla jsi, že mé nejoblíbenější stromy jsou pláňata? Zahradní slavnost uprostřed července, samota v osamění. Bílá košilka plná plodů - pláňat. Stařena třešeň stále plodí. Nikdy jsi úplně neodešla z tohoto domu. Nikdy jsi v něm nezůstala..." Obyčejný příběh ze života navenek obyčejné rodiny, ve které ale nic není tak růžové, jak by si holky Pavlína s Janou přály. Matka je dost hysterická a labilní, táta oslizlý alkoholik. Holky vyrůstají bez opory a podpory rodičů a jejich cesta dospíváním je dosti trnitá. Jediným pilířem jsou pro ně dědeček s babičkou. Obě dospívající dívky se však přes nepřízeň osudu snaží jít svou vlastní cestou a být tím nejlepším, čím dokážou navzdory výchově být. A dětství a minulost nechat ležet pod prachem popela... Trochu trvalo, než jsem se začetla, což je zřejmě dáno tím, že je to obyčejný příběh ze života obyčejných lidí a nejsou v něm žádné velké zvraty, spíš tak pomalu plyne tak, jako sám život. Ve vyprávění se postupně střídají Pavlína, máma Alena a táta Jirka. Čím více jsem měla přečteno, tím více jsem si představovala film Pelíšky, jen o let později v čase. Téma i doba dění mi je blízká, Petra je prostě Paní spisovatelka a umí psát tak, že má člověk pocit, že v té rodině žije také. Děj není nijak pěkný, vykresluje život dvou dcer a rodičů, kteří spolu i mezi sebou mají nehezký vztah a působí to na člověka až depresivně. To já v knížkách poslední dobou asi vyhledávám, ráda se v tom plácám s hlavními postavami. Závěr vyprávění mě nijak nepřekvapil po tom, co si hlavní postava zažila a hodně mi to připomnělo závěr jiné knížky, a to "Les v domě" od Mornštajnové. Knížku určitě můžu doporučit, a to i těm, kterých se tato doba přímo nedotkla a slyšeli o ní jen z doslechu. Hodnotím zaslouženě 4,5 ⭐

Petra Dvořáková, to je spisovatelka, která umí věci nazvat pravými jmény, přečteno jedním dechem, jako vždy se dotýká citlivých témat a dokáže je správně uchopit, tak že člověk splývá s knihou, dějem... Je zkrátka autentická. Námět se odehrává v 80 a 90 letech v jedné rodině..Kniha se mi moc líbila.