Vrány

Ohromující kniha. Na pouhých 180 stránkách autorka rozehrává rodinné drama, při kterém se nedokážete od knihy odtrhnout. Silné čtení plné pocitu věznici, úzkosti, smutku, vzteku a beznadějně. Za mě nejlepší knížka od autorky.

"Hnízdo je prázdné. Vrána zobákem upravuje stébla. Není osamělá. Kolem poletuje sameček. Černá křídla se blyští ve slunci. Život trvá. Zase mu bude blízko." Dvanáctiletá Bára má výtvarné nadání a všimne si toho nový mladý učitel přezdívaný Frodo. Ve škole nemá žádné problémy, ale doma nezapadá do škatulky bezproblémové dcery, jako její sestra Katka . Matka touží po soužití bez komplikací, ale tomu se jí nedostává. Vše ve mně vře. Nemůžu rozdýchat konec a v hlavě mi rezonují všechna ta slova od "nezdárné" dcery. Pohled matky a dcery dodává na autentičnosti. Jak mně je "Baruny" líto. Jak já bych si vážila toho, že je nadaná, snaživá a prostě svá. Jenže tohle její matka neuměla. Mám pocit, že na ní nedokázala najít nic dobrého. Dokázala ji ponížit v takových chvílích, že se mi chtělo řvát. Ano, brečela jsem u toho, tekly mi slzy. Měla ji v hrsti. Měla jsem pocit, že doma jsou všichni proti ní. Frodo si mě získal svou empatií a snahou pomoci jí a ukázat, že má talent. Bohužel vše je beznadějné. Ano, našla jsem tam i kus sebe v dětství, každá v tomto období jsme citlivá, naše tělo se mění, my se měníme. Každý potřebujeme, abychom měli doma zázemí, pevnou půdu pod nohami, abychom se cítili v bezpečí a také milováni.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bohužel mi hodně připomněla moje dětství. Dala bych ji jako povinnou četbu všem rodičům. Skvělá.

Opravdu se mi líbila opravdovost postav, způsob vyprávění toho co 12 leté dítě vidí a vnímá. Proste krása, až na ten konec, který byl dosti dechberoucí

Knížku sem předčetla jedním dechem-nešlo přestat. Velmi silný příběh.