RECENZE: Vrány

Postavy

V knize se střídá vyprávění malé Báry a její matky. Skrz tyto dva pohledy poznáváme každodenní život na první pohled typické rodiny. Rodičů se dvěma dcerami bydlícími ve starším domě na malém městě.

Dvanáctiletá Bára je, k nelibosti svojí matky, velmi kreativní dušička. Myslí jí neustále proudí nápady, jak by svoje okolí ztvárnila na papíře. Malování ji zajímá mnohem víc než ustlaná postel nebo srovnaná trička do komínku.

Její matka, která pracuje v místní knihovně, proto v sobě mnohem více vidí starší sestru Katku. Oproti Baruně, jak jí většinu času říká, je Katuška pořádnější, poslušnější. Už z toho rychle poznáme, že pořádek hraje v téhle rodině prim. Všude musí být hlavně uklizeno, čisto, holky se musí dobře učit a manžel se musí na baráčku činit, aby se v práci před kolegyněmi bylo čím chlubit.

Oproti tomu Barčin otec by toužil po jediném, mít doma trochu klidu. Když se ale vrátí z práce, vstupuje do věčných rozmíšek mezi manželkou a malou Bárou, která většinu času ani nepobírá, co provedla.

Vyústění takových neshod je pravidelně takové, že máma hučí do manžela tak dlouho, až mu povolí nervy, a jde tu neposlušnou Barunu, na kterou už máma nestačí, pořádně seřezat.

Příběh

Samotný příběh začíná ve chvíli, kdy na školu, kam holky chodí, nastoupí nový učitel. Bára ho dostane na své nejmilejší předměty, angličtinu a samozřejmě i výtvarku. Hned při první hodině si všimne dívčina talentu, a chtěl by vidět i její další výkresy. Pro Báru je to něco úžasného. Je to první člověk, ke kterému umělecky vzhlíží a který ji ocenil. Je nadšená a plná nápadů pro další tvoření. Učitel, kterému přezdívá Frodo a do kterého se všechny školačky poblázní, dokonce přesvědčuje rodiče, aby Báru přihlásili do místní umělecké školy.

Během dalších týdnů prožíváme z naprosto odlišných pohledů obou postav běžné události jako rodičovské schůzky, nemoc, nákupy oblečení, ale také chvíle pro život malé Báry naprosto zlomové. Její velké vítězství v krajské soutěži s výkresem nebo první měsíčky. Právě z těchto vyprávění velice brzy vyjde najevo, jak moc je v téhle rodině zakořeněné nepochopení, jak moc Bára trpí tím, že rodiče nepokrytě dávají přednost její starší sestře, jak moc je nešťastná z toho, jakým je pro ně zklamáním.

Moje hodnocení

Navzdory tomu, o jak útlou knihu se jedná, je plná emocí a spoustu emocí vyvolává. Samozřejmě mi bylo malé Báry líto, o to víc, že já sama tíhnu k tvůrčím činnostem a moje rodina a maminka konkrétně, byla nesmírně podporující a taky mým největším fandou.

A u těch věčných výprasků jsem téměř přeskakovala stránky, protože fyzické tresty na dětech jsou pro mě největším zlem. Ne, že bych sama v dětství občas nedostala jednu výchovnou na zadek, ale vylévání si zlosti a frustrace na dětech, to je jiná.

Dlouho jsem přemýšlela o vlastní rodině a o rodinách v mém okolí i o svém vztahu s mladším bráchou, a byla jsem za něj neskutečně vděčná.

Po celou dobu čtení i dlouho potom vám budou v hlavě neklidně vířit myšlenky, budete soudit, rozhodovat, kdo je tady na vině. Budete se sami sebe ptát, zda mohou i rodiče chybovat?

A možná vám Petra Dvořáková v nové knize Vrány občas nehezky nastaví zrcadlo, možná si díky ní uvědomíte spoustu věcí.

Být rodičem je obrovská zodpovědnost, a některé rodičovské chyby zanechají hluboké jizvy na dětské duši i těle, a jejich následkem jsou občas tragické události, které nelze vzít zpět.