Zvedá se vítr

Sepot z lesa byl skvely, tohle me bohuzel vubec neoslovilo, do cteni jsem se musela po dlouhe dobe nekolikrat v prubehu knizky opravdu nutit. Stylisticky je to stale skvostne, jinak me to ale bohuzel opravdu nebavilo.

Skvělé mysteriózní čtení, popisy i přirovnání krásně vybarveny. Za mně vyrovnané s autorčinou prvotinou, Šepotem z lesa, kde vládne podobná atmosféra, jen nyní se smutnějšími osudy.

Po nadšení z první knihy mě tato naprosto zklamala. Postrádala jsem tajemnou strašidelnou atmosféru první knihy, tato je plná hořkosti, nešťastných lidských osudů. Jako by toho nebylo dost v reálném životě. A paní spisovatelko (která tento názor nejspíš číst nebudete, ale nemůžu si pomoct) - dělá vám dobře psát o trýznění zvířat?! Užíváte si to?! Co se to s vámi spisovateli děje? Proč máte takovou potřebu cpát scény týrání zvířat do každé knihy? Zešíleli jste všichni? Od vás už si žádnou knihu nekoupím.

Na knihu jsem se po přečtení Šepotu z lesa těšil, úplně zklamán jsem nebyl, ale poutavost první knihy nemá. Přesto stojí za přečtení, takový svěží vítr v naší literatuře.

V roce 1997 jižní Moravu sužují katastrofické povodně. V tomto kritickém okamžiku najdou čtyři děti v Hodoníně zavražděnou dívku, které začnou říkat Sněhurka. A Filip, jeden z dětí, v sobě najde schopnost mluvit s duchy. Rozhodnou se tedy Sněhurčina vraha vypátrat. Myslí si, že tím dopřejí její duši klidu. Jenže Sněhurka s Filipem zůstává i nadále. Když se na Hodonín žene další katastrofa, tentokrát tornádo, Filip se mu chce znovu se svou partou postavit. Smrt je ale nenasytná šelma. Autorka má neskutečný dar. Její slovní zásoba a používání lidového nářečí je skvost. Úplně vás vtáhne do oblasti Moravy. Což strašně oceňuji. Takhle pracovat s jazykem umí snad jen ona. Nicméně. Po přečtení Šepotu z lesa jsem měla mnohem větší očekávání. Ten mně totiž dostal na 100%. Tady to zase až taková sláva nebyla. Možná je to tím, že kniha mně připadala spíše jako dvě povídky, které byly uměle spojeny hlavním hrdinou. Možná tím, že zkrátka ten rozsah knihy byl mnohem menší než u Šepotu a postavy tudíž neměli tolik prostoru ukázat svůj potenciál. Nebo zkrátka tím, že se příběh odehrával ve městě, které na mne nedýchlo tu správnou mysteriózní atmosféru. Ani žádné lekavé efekty kniha neměla. Vůbec jsem se nebála. A já se těšila, že mně bude po zádech opět běhat mráz. Nápad vzít reálné události a vložit do nich trochu mysteriózna byl nicméně super. Je jen málo knih, které by tak perfektně spojili fikci a reálné události. Snažila jsem se vygooglit některé postavy nebo právě vraždu Sněhurky. Koukala jsem na fotky z roku 1997. Dozvěděla jsem se díky knize spousta nových historických faktů. Takže jsem zase aspoň malinko chytřejší. Více se mi líbila první polovina knihy. Ta mně moc bavila. Druhá už mně přišla příliš naaranžována, aby se pomyslný kruh uzavřel. Někdy to bylo až moc. Čtivost se knize ale nedá upřít. Originální je i střídání deníkových zápisů s příběhem. Tohle mne moc bavilo. Hodnotím ⭐⭐⭐,5/5 (tedy 70%). Už se těším až přečtu i autorčinu knihu Tři Sekery, na kterou se moc těším.