Slepé cesty

Než se pustím do rozcupování Slepých cest, chci jen uvést, že knihy paní Surmanové znám a mám ráda. Stejně tak jsem obeznámena s jejím stylem psaní a občas až nadužíváním lyrických popisů, které se v její tvorbě notně vyskytují. I tak se ale považuji za autorčina fanouška. Miluji Tři sekyry, které mě během četby absolutně pohltily a vystřelily z kecek. Přesto ale musím říct, že se mi nová kniha K.S. nelíbila, vyloženě mě štvala a co dvě tři stránky jsem ji odkládala. Na rozdíl od mojí sestry jsem knihu po delší době alespoň dočetla, to považuji za úspěch. Musela jsem u toho ale pořádně zatnout zuby a do další četby se pekelně nutit. (Představa, že každý den přijdu a ta kniha stále leží nedočtená na stole a čeká na mě, mi pěkných pár nocí způsobovala úzkost). Jazyk, který autorka používá, možná někomu přijde květnatý, bohatý a hodný obdivu. Musíme si ale uvědomit, že ne každý čtenář tenhle styl pojme. Například moje sestra knihy miluje, jsem za to ráda, přesto ale ještě potřebuje pár let, než dozraje, aby tahle slovní spojení, popisy a obraty zpracovala. Já osobně se za zdatného čtenáře považuji a co se mé slovní zásoby týče, rozhodně není chudá. A i čtenáře jako jsem já ty neustálé nabubřelé rozmáchlé popisy hněvaly, slušně řečeno. Nevím, zda si chce autorka dokazovat, jak je skvělá a jazykově nadaná, přeju jí to, ale kniha díky tomu není pro každého a k jejímu přečtení doporučuji pomalu diplom. Zápletka samotná.... no, velice těžce se to hodnotí. Miluju sci-fi, jsem zvyklá na vše, co tento žánr obnáší. Zbožnuji témata s nádechem mystična. A přece mi Slepé cesty nesedly. Taková slátanina, jak jsem psala - nabubřelá, megalomanská, těžce uchopitelná. Sváteční čtenáře znechutí, středně pokročilé nepotěší a ty zdatné, nevím, neosloví. Abych nepůsobila dojmem pouze negativní kritiky, dvě hvězdičky dávám alespoň pro naprosto dokonalé vystihnutí zákeřných postav příběhu. To zlo, temnota, bezpáteřnost, neustálá chuť se někomu šplhat po zádech za každou cenu až na vrchol, bezohlednost, prolhanost. Zkrátka perfektní vykreslení toho, jak se umí lidský odpad v době krize (silně si u toho zavzpomínám na covid) výstavně předvést a lhát a mlžit a zase lhát. Pokud si od autorky chcete něco přečíst, doporučuji raději bravurní Tři sekyry.

Velmi čtivá kniha, neskutečné jazykové dovednosti autorky mě nepřestávají udivovat. Pokud si myslíte, že máte bohatou slovní zásobu, Kateřina Vás vyvede z omylu :D Děj je nepředvídatelný, hlavní hrdinové vysoce sympatičtí, záporňáci hrůzostrašní.. co víc si přát :)

Kateřina Surmanová opět dokázala skloubit krásu a bohatost českého jazyka s prvky typicky Kingovského thrilleru/hororu. Příběh je nápadně podobný románu Pod kupolí a obsahuje prvky z dalších významných děl především od zmíněného mistra hororu. Kniha je jiná, než autorčina dřívější tvorba. KS se více opřela do fantastičnosti děje zasazeného do Odoleny Vody. Zápletka s rozuzlením je pak opravdu kingovská. Rozhodně se nejedná o typické šablonové dílo, ale naopak nepředvídatelnost, moment překvapení a autorčina imaginace jsou prvky, které knize dávají úplně nečekaný rozměr a činí jej jedinečným. Ačkoliv rozumím připomínkám, které jsou knize často vyčítány, považuji autorčino vystavění děje za mistrovské a v České republice rozhodně nevídané. Není však pro každého a doporučil bych jej především čtenářům obeznámeným s tvorbou a stylem psaní Stephena Kinga. Ne každému tedy Slepé cesty sednou, ale pokud hledáte knihu, u které se chcete bát, rozčílit se nad lidskou proradností a zároveň se těšit z květnatosti mateřského jazyka, je to rozhodně kniha pro vás.

Knížka se mi moc líbila, je plná napětí a neočekávaných zvratů, bylo to opravdu super a už se těším, až si přečtu další knížku od této neuvěřitelné spisovatelky ❤️

Krásná čeština - popisy přírody. Hlavní hrdinové super a padouši správně záporní. Napínavé a zajímavé téma. Může to nějakému čtenáři dát zabrat, musí se na čtení více soustředit, ale můžu doporučit.