Viděl jsem peklo

...Četla jsem o pekle... Pan Vujity je dle mého velmi odvážný muž, který i odvážně píše o svých zážitcích z celého světa. Doporčuji přečíst a poté se zamyslet nad dnešním světem.

Doporučuji všem, kteří mají rádi cestopisy či reportáže ze zajímavých míst. Po knize jsem sáhla spíš náhodou, neboť autora jsem neznala a popravdě ani o knize neslyšela, ale čtení mě opravdu uchvátilo, takže jsem začala hledat, zda existují další knihy od tohoto maďarského novináře. Co kapitola, to perla. Život v zemích, do kterých je velmi obtížné se dostat (např. Severní Korea) mě nepřestává fascinovat. Co mě ale dostalo, byla kapitola o kolonii malomocných v Rumunsku. Vůbec jsem netušila, že tato nemoc ještě přežívá. Navíc je vše podáno velmi čtivě a člověk se hned ponoří naplno do četby.

Knihu jsem četla na etapy. První dvě kapitoly mě příliš neoslovily, nedařilo se mi do nich tak začíst. Na druhý pokus se mi však kniha podařila přečíst a musím říct, že i přestože byla čtivá, tak ve mě nedokázala vyvolat emoce. Text jsem prostě četla, autor podle mě nedokázal vystihnout atmosféru či hloubku problému. Píše o něm, rozvádí do podrobna, ale nedokázal mě vtáhnout. Jediné, co ve mě vyvolalo nějakou emoci byla fotka chlapce z kapitoly děti s AIDS a příběh Severní Korei mi přišel zajímavý.