Sametový pelyněk

Námět dobrý, zpracování křečovité, účelově zkreslená realita - např.v roce1987 nechodily po nocích ve městě hlídky Lidových milicí, lidé se v té době běžně v práci nezdravili soudružským “ čest práci” atd. Navíc v kapitolách vyprávěných sedmiletou Alenkou jsou myšlenky a formulace odpovídající spíše vyjádřeni pracovníka pedagogicko psychologické poradny… Slabé, slaboučké, nedočetla jsem.

Příběh Lady a malé Alenky začíná na podzim roku 1987. Přesně v době, kdy jsem se narodila. A i když samozřejmě vím, co to bylo za dobu, neustále jsem v průběhu čtení musela přemýšlet, jak bych tenkrát obstála. Jak to zvládli moji rodiče a prarodiče. Děsí mě, jak člověk nemohl nikomu věřit. Musel se bát, kdo ho udá za sebemenší prkotinu. Autorka dokázala dobu naprosto věrohodně vykreslit a já měla z některých soudruhů opravdu stažený zadek. Ve vyprávění se střídá Lada a Alenka, kapitoly jsou kratičké, což rozhodně přidává na čtivosti. A téměř každou kapitolu autorka zakončila tak, že jsem knížku nemohla odložit, i když to rozhodně nebylo lehké čtení. Moje první knížka od Jany Jánské, ale určitě ne poslední. Pokud vás baví těžké lidské příběhy z per českých autorek, tenhle rozhodně nesmíte vynechat.

Autorka této knihy mě znovu nezklamala. Příběh je smutný, řeší vážná témata jako napríklad domácí násilí, týrání dětí, Socialismus, vězení a pod. příběh je napsaný ze dvou pohledú, je velice čtivý a vede k zamyšlení. Hlavní postavy Lada a Alenka měly opravdu těžký život blný bolesti, strachu intrik, falešného přátelství, ale i naděje. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Tohle byla jízda. Uf. Jsem plná emocí, tahle kniha je skutečně strhující. Najdeme zde dva úhly vyprávění, dospělé a zezačátku obyčejné mladé ženy, která se jen správně rozhodla. A druhý od malé holčičky, která si prošla peklem. Nechápu, jak se to autorce povedlo, že napsala tak syrový text a přitom tak plný emocí. Doporučuji naprosto všem, klidně i jako povinnou četbu do škol. Smekám, tohle ve mě zůstane hodně dlouho.