Píseň proroka

Co by se stalo, kdyby se Irsko změnilo v totalitu? Kdyby zmizela demokracie? Svoboda? Jak by takový život probíhal? Na takové otázky nám odpoví Paul Lynch ve své nové knize. Eilish se musí zničehonic sama postarat o celou rodinu v době, kdy společnost ztrácí svůj řád, mnoho lidí je odvedeno, nikdo neví kam. Země je na pokraji občanské války. Pomůže jí mateřská láska a obyčejná lidská laskavost? I přes nelidské podmínky musí bojovat do posledního dechu. Přeneste se do irského Dublinu a přečtěte si o tom, co by se třeba jednou mohlo (podle autora) stát. Toto byl tak děsivý a zároveň tak krásný příběh. Celé to bylo natolik reálné, že budete mít nutkání podívat se na zprávy, abyste zjistili nové informace. Naštěstí je to smyšlené, ale bohužel až moc snadno si čtenář dokáže představit, že by se to celé mohlo opravdu stát. Na první pohled vás v knize zaujme text. Spousta textu. Autor píše opravdu dlouhé věty, chybí odstavce, nepoužívá uvozovky, je to jedna velká lavina textu, která vás okamžitě strhne sebou, pohltí a už nepustí. Je tu zpracováno velmi vážné téma, ztráta svobody, občanská válka, ale přitom je to tak neskutečně skvěle, až místy poeticky, popsané. To, jak autor používá přirovnání, mě v textu pokaždé tak mile překvapilo. Skvěle vykreslená atmosféra na vás přenese veškeré emoce. Společně s Eilish jsem prožívala její nelehké chvíle. Bylo mi smutno, cítila jsem bezmoc a opravdu jsem se celá ponořila do příběhu. Tato kniha obdržela Bookerovu cenu za rok 2023 a to rozhodně právem. Čtení pro mě tentokrát bylo skvělým literárním zážitkem.

Za mě nic světoborného a hlavně nechápu, jaká je tedy hlavní myšlenka? Matka, které se bojí o své děti? Revoluce? Lidé, kteří nechtějí opouštět své baráky? A ještě mě iritovalo to, že autor chtěl zřejmě ušetřit a nikde nedává uvozovky, pak ten texty plyne jaké jediná nudle taková..