Olga Tokarczuková je nejznámější polská prozaistka, která získala v roce 2018 Nobelovu cenu za literaturu. V českém překladu vychází její knihy pod nakladatelstvím Host a v roce 2020 vyjde také nová povídková sbírka Bizarní povídky.
Tokarczuková je vystudovaná psycholožka, ale ve svých knihách se dotýká nejen vztahů a psychologičnosti. Zajímá ji historie, regionální dějiny, časovost a mnohonárodností soužití, jako například Čechů, Poláků a Němců v pohraničí.
Velký ohlas zaznamenala především kniha Běguni, která v českém překladu vyšla v roce 2008, v němž je zpracováno téma poutníků a jejich nutkavé potřeby nezůstávat na jednom místě. Zajímavá je též sbírka Hra na spoustu bubínků (2005), ve kterém najdeme značnou podobnost s Márquezem, nejoblíbenějším autorem Tokarczukové, ke kterému je ostatně tak často přirovnávána. Jedinečný obraz dávného mocného královského Polska 18. století dokázala skvěle zachytit v ikonické knize Jakubovy povídky (2016). I tady tematizuje mnohonárodností rozkol a soužití.
Za svůj život vystřídala řadu povolání, byla prodavačkou, publicistkou i učitelkou. V literatuře platí za ženu, která se nebojí psát o současné polské společenské situaci, globální ekologické krizi i feminismu.
Její blízká kamarádka, spisovatelka Natasza Goerke o ní říká, že je její tvorba diskrétně-subtilní básní a považuje ji za mistryni krátkých forem. (rozhovor pro i-literaturu.cz).
