Duch Pankráce

Věznice Pankrác, cely smrti a rok 1943. Na popravu tu čeká mnoho lidí, které se nepodařilo zlomit. Je tu také Anna a Robert mezi nimiž vzniká pouto, i když se nikdy nepotkali. Stačí pár napsaných slov, na takzvaných motácích. A právě na základě skutečných motáků vznikla tato kniha. Dává nám tak nahlédnout do tísnivé atmosféry, ve které mají slova sílu, která dokáže zahnat i beznaděj. Uf, tak tohle bylo neskutečně bolavé čtení, ale zároveň tak skvělé! Od prvních stránek se připravte na drsné, kruté, bolavé, ale bohužel pravdivé čtení. Rovnou říkám, nic pro slabé povahy, ale přitom tak silné a důležité. Kniha je skvěle napsaná, jak jen to Petra Klabouchová umí. I přesto, o jakých hrůzných činech čtu, si čtení užívám po literární stránce. Díky tomu se na mě okamžitě dokázaly přenést emoce a já s knihou žila, i když to nebylo snadné. Toto je kniha, která mě rozložila (a tak nějak nestihla poskládat zpátky), pobrečela jsem si od začátku do konce. Úplně jsem měla při čtení pocit, jako kdybych byla v cele smrti a na vlastní oči viděla, jak to tam chodí. Je skvělé, že tu potkáme hrdiny, o kterých se nemluví, přitom toho dokázali tolik. Jejich činnost byla neskutečně důležitá a někdy i díky malé pomoci, dokázali velké věci. Určitě musím vyzdvihnout i doslov, ve kterém se dozvíte, jak jednotliví hrdinové nakonec dopadli. Buďme hrdí na to, že jsme Češi, a hlavně nezapomínejme na hrdiny, kteří dokázali pomoci i v době hrůzy a beznaděje.

"Válka nikdy nebyla spravedlivá a smrtka bere každého, té je to jedno." Tak tahle kniha je hutná už od začátku. Autorka dostává svému jménu, tak jak ho znám z předchozích knih. "Paní vypravěčka", co vám svým příběhem vleze pod kůži. Pustí na vás těžkou,černou beznaděj, "hodiny hrůzy mezi psem a vlkem" O to horší je, že to není fiktivní hororový příběh , ale realita osudů nedávno minulých, ta realita, kterou nesmíme zapomenout. Tady se prolínají osudy různých postav, dokonce i s knihou U Severní zdi. Což knize dodává ještě větší efektivitu. "Přišli. Tentokrát ano. Škoda, že jen o pár let později budeme opět mučení a obraz jednoho knírače s ulízanou patkou vyměníme za obraz muže s ještě větším knírem." Doba byla zlá a snad na to nikdy nezapomeneme, protože takové zlo se nikdy nesmí zapomenout. Takové knihy by měli být zařazeny jako povinná četba. Tahle kniha se mi dostala do snu. Když jdete bos nekonečně dlohou studenou chodbou s rukama v ocelových okovech a vyhlídkou na smrt. Ehm nic příjemného. Po přečtení budete mít oči vyvalené jako třešně v bublanině, sucho v krku a mráz vám poleze po zádech.

Jedna z těch, na kterou přes slzy nevidíte. Hluboce zasáhne. Silná a nezapomenutelná, jako by příběhy vězňů z Pankráce měly být. Děkuji. Za krásnou dobu, v který žijeme, i za autory, kteří nám to připomínají.

Román autenticky vychází ze skutečných událostí v Pankrácké věznici, z motáků psaných v celách smrti. Nepopsatelná hrůza, smutek a děs – čtení je syrové, skutečné a mrazivě bolestné. Petra Klabouchová odvedla bravurní práci, která člověku připomíná, že temnota dějin je stále přítomná.