Dokonalé děti (poškozená)

Co na to říct... Příběh Dokonalé děti mě zaujal a hned od začátku hned jsem tu knihu musela mít, ale mordovala jsem si s ní čtyři měsíce což je pro mě velmi dlouho, a nevím.. četl jsem jí asi protože, jsem očekávala nějakou zajímavou zápletku na konci, nějaké zajímavé rozuzlení proč se ten příběh tak dlouho táhnul, proč to bylo tak dlouhosáhle napsané, ale nic moc zajímavého jsem se na konci nedozvěděla.. knížka na jednu stranu velké zklamání na druhou stranu tam byly i věci které jsem třeba nevěděla takže jsem se dozvěděla i něco nového.. pro mě to byl takový slabší průměr takže znovu už číst asi nebudu, ale mám od této autorky ještě jednu knihu tak jsem zvědavá jestli bude v podobném duchu nebo mě naopak mile překvapí

O něco lepší než Pusinka, ale pořád jsou i lepší knihy. Autorka má dobré náměty, ale pak to totálně zabije opakujícími myšlenkami hlavních postav a tunou omáčky okolo. (Která mi teda běžně nevadí, ale její styl psaní mi prostě asi není souzený hodnotit lépe.) Nakonec bych možná brala víc, kdyby děti nevyrostly z nějakého nadpřirozeného důvodu.

Kniha se četla dobře a styl psaní je takový, který navodí pocit, že je děj napínavý a nutí číst dále a dále a ono ve finále nic, vlastně hlavní hrdinka mě udivovala tím jak svým způsobem "ničím" dokázala do akce přivézt neskutečný množství lidí a vlastně člověk si stále klade otázku o co jde nic se neděje proč se v tom stále vrtá....

Tak já nějak nevím. Nevím jestli za to může překlad, ale ten epilog jsem nějak nepobrala. Pochopil jste někdo kdo je Rosemary?

Řekla bych, že nejlepší na knížce byla anotace. Jako upřímně takový chaos sem už dlouho nečetla. Jediné plus, že se to četlo dobře, jen pozorně ať se v tom neztratí te. Hlavní hrdinka mi lezla docela na nervy a doufám, že nikdy nebudu mít tak vlezlou kamarádku.