Rekonstrukce E-kniha

Velmi napínavě napsaný příběh, nakonci jsem se nemohla od trhnout. Doufala jdem v jiné zakončení, a možná proto nad knihou stále přemýšlím.

Knížka je skvělá. Konec byl na mě možná trochu moc rychlý a Eliška by chvílemi zasloužila pár facek. I tak se mi ale knížka líbila a díky té napínavé atmosféře a očekávání nějakého převratného rozuzlení jsem ji nemohla dát z ruky :)

Kniha o spratkovi, kterému se sice v dětství stane šílená tragédie, ale od té doby se má jako prase v žitě. V cele knize čteme o Eliscinych výkyvech nálad a rozmazlených pocitech. Žádná pokora ani vděk. Také zmiňovaní sponzorů knihy je trapně okaté. A nakonec - když uz tohle, tak alespoň rozuzlení příběhu? Nic.. prostě celá kniha na konci vyšumí v pár rádoby "tajemnych" vět/myšlenek.

Výborný,krásný,napínavý příběh. Mám ráda,když se nemůžu od knížky odtrhnout. Měla jsem jí přečtenou za tři odpoledne. A to jsem se snažila čtení odkládat,protože co pak budu číst? Už se těším na další příběh

Můj subjektivní název - "Čím víc se v ho*ně šťouráš, tím víc smrdí" Tohle bylo těžké čtení. Jedná se o rodinné psychologické drama, které vás donutí přemýšlet. Eliška mi jako člověk byla čím dál tím víc nesympatická a paranoidní. Nejdřív jsem ji chápala, pak se ale začal náš pohled na svět dramatický lišit. Často jsem si říkala, jak bych se v té či oné situaci asi zachovala já. Vlastně si myslím, že za hodně věcí si v důsledku mohla sama tím, že se tak moc vázala k minulosti, která už jí ale dávno neměla co nabídnout. Divím se Davidovi, že s takovým člověkem dokázal žít. Eliška je totiž ať chce nebo ne, odrazem své matky a nevědomky svým jednáním přispívá k tomu, aby se vzorec chování opakoval. A on se vlastně opakoval i při té události z roku 1997. Jen ne v takové míře. Ani její matka se tehdy nepřenesla přes minulost a dostihlo jí to. Onu fanatičnost a posedlost minulostí si nesly všechny ženy z rodu, jen každá trochu jinak. To, jak s hlavní hrdinkou postupně cloumala psychika, mělo velký dopad na její okolí. Nejprve to vedlo jen k neshodám s Romanou, ale tím to rozhodně nekončilo. V neposlední řadě jejím chováním hodně trpěl malý Jakoubek, když zažíval podrobnou prázdnotu, kterou zažívala i Eliška ve vztahu se svou mámou. Když ho zavírala/zamykala do pokoje, nechávala ho křičet, plakat, bez toho, aby ho utěšila. Přitom přesně tohle dřív vyčítala Romaně u Haničky. Vždycky dávala na první místo sebe, myslela jen a pouze na své potřeby a málem se jí to stalo osudným. Její vzorec myšlení se vymodeloval do podob, kdy pomýšlela na vraždu dítěte, které v sobě nosila a pak i na sebevraždu. Paradoxně tato eskalace měla pozitivní dopad. Eliška konečně chápala, proč to její máma udělala, co jí k tomu vedlo. Autorka románu nechává závěr záměrně hodně otevřený, nechává prostor k tomu, aby čtenář nad příběhem přemýšlel a četl mezi řádky. Pokud se to povede, ten konec pochopí i přes to, že to není přímo napsáno. Hodnotím čtyřmi ⭐ a doporučuji všem, kdo mají rádi psychologické příběhy.