Sobotní rozjímání: Co si čteme s miminkem

Teď o osm měsíců později už je to s ní o poznání veselejší a já jsem ráda, když očíčka občas během dne ještě zavře. Nicméně knížky jí zůstaly a dokonce po nich sama sahá častěji, než po kterýchkoli jiných hračkách. Prostě nahmatá knížku, otočí se s ní na záda a drží ji nad sebou, jako kdyby tou svoji miminkovštinou opravdu četla. Nevím, kde to viděla…

Její nejoblíbenější jsou z řady Montessori pro miminka, konkrétně Zvířata a Zahrada. Jedná se o jednoduché černobílé obrázky zvířátek, kytiček, listů, stromů a podobně s červenými detaily. Nejčastěji si tyto knížky „čteme“ společně, respektive se dceři dostává mého odborného komentovaného výkladu obsahujícího hodnotné informace typu: ovečka dělá „bééé“, zatímco pejsek dělá „haf, haf, haf“.

Problém nastává ve chvíli, kdy nalistujeme lišku. Mohla bych se samozřejmě pokusit o vlastní cover verzi písničky od Ylvise „What Does the Fox Say“ (Jak dělá liška), kde zpěvák vydává všechny možné i nemožné zvuky za účelem najít ten správný, jímž by se s liškou domluvil, případně bych mohla zahájit akademický výklad o tom, že liška je vlastně šelma psovitá, tudíž vydává jakési štěkavé zvuky (tedy haf, haf, haf), ovšem pouze v období páření.

To by dceru ale mohlo poněkud zmást, protože náš liščeti podobný pes domácí, jemuž by seděl spíše přídomek „bojácný“, a který má do „šelmy“ opravdu daleko, naproti tomu tu tlamičku venku téměř nezavře. A to ani nemluvím o faktu, že všechny tyto informace jsou pro osmiměsíční dítě asi ne úplně relevantní. Pro účely společného čtení jsem se tedy rozhodla u obrázku lišky přidat zajímavosti o tom, že bydlí v lese v noře a dále možná trochu fádní „podívej, tady má čumáček“.

Dceři to zřejmě stačí, protože tuto knížku s celkem dvaceti zvířátky zvládneme celou, někdy i načneme druhé kolo. To samé platí i o knížce Zahrada, kde už je ale potřeba být podobně kreativní, jako u obrázku lišky, možná i o trochu více, protože je potřeba přidat patřičný komentář k listu, houbě nebo hejnu kobylek.

Třetí knížkou co do oblíbenosti je knížka Pozor na příšerky. Tohle už pro předčítajícího taková zívačka, protože tady má každý obrázek svých pár veršíků, tudíž není třeba vymýšlet složité sofistikované komentáře k jednotlivým obrázkům.

Jediná trochu náročnější aktivita spočívá v otáčení příslušných vysouvacích dílků, abychom odhalili příšerku, která se na obrázku skrývá. Zároveň je třeba zabránit dítku, aby otáčelo samo, protože to by pro příšerky nemuselo dobře dopadnout. U této knížky se hravě propracujeme přes osm příšerek, u deváté už holčička lehce ztrácí pozornost a poslední příšerka, zombie, už pravidelně přichází zkrátka.

Další dvě knížky, které občas otevřeme na náhodné stránce a čteme si, pocházejí ze série Učíme se: První slova a První počítání. Tohle už je trochu vyšší dívčí, takže i tak geniální malá slečna, zvládá tak stránku, až dvě, ale možná je to jen mým nekvalitním doprovodným komentářem. Abyste rozuměli, tady je těch obrázků na jedné dvoustraně daleko víc a reagovat vždy pohotově na to, co zrovna upoutá dceřinu pozornost je už docela hardcore. Kam se hrabe liška.

Já to ale nevzdávám a pevně věřím, že přijde čas, kdy se tyto dvě knížky posunou na dceřině žebříčku oblíbenosti výše a že i moje komentátorské dovednosti se budou jen lepšit. Momentálně se děsím jen toho, že dostaneme nějaké další knížky, které budu muset po nocích patřičně prozkoumat a vymyslet pro naše pravidelné čtecí seance scénář odpovídající úrovně.