Malomocný u Svateho Jiljí Audiokniha (mp3)

Když kolem řádí malomocenství ducha, vyléčí nás jen soucitné srdce…

S nadcházejícím podzimem L. P. 1139 hostí město Shrewsbury na pomezí Anglie a Walesu slavnou svatbu. Panovačný lord Huon de Domville si má brát krotkou lady Ivetu de Massard – a jsou to divné vdavky. Ani Cadfaelovi cestou do špitálu sv. Jiljí za tamními nevyléčitelně nemocnými neujde, že ženich je už notně odkvetlý, kdežto nevěsta sotva dospělá, ovšem s tučným dědictvím po nejudatnějším křižákovi. Když je pak ve svatební ráno Huon nalezen zavražděn v lese, hlavním podezřelým se stává jeho panoš, který si na Ivetu nepokrytě myslel a od sňatku ji odrazoval. Je zajat, ale podaří se mu uprchnout, a vyšetřování se ocitá ve slepé uličce. Ještě že Cadfael seřadí indicie tak, aby mladíka viny zprostil a aby to pochopili i zbrklý šerif a velmožova družina. Z tváře mrtvého lorda na pasece je přece zřejmé, že ránu zasadila ruka s prstenem, a taky je záhodno se ptát, proč má do čapky vetknuty modré kvítky. A co víc: všiml si někdo, že ve špitále přibyl chovanec a že mezi chorými vyčnívá lazar s nebetyčnou autoritou?

Cadfael luští pátý případ, v němž boláky bližním způsobila tupá chamtivost. A je na něm, aby zohlednil, že i on kdysi čelil osudu v brnění křižáka.

„Šedé buňky mozkové pod touhle tonzurou nastřádaly sumu středověkého vědění a taky dobře vědí, jak ji předat dál.“ – The Observer

„Další důkaz autorčina ryzího potěšení z tvorby: uvádí na scénu živoucí postavy a brilantně spředenou zápletku, tudíž i Cadfael se zapotí. Dávné časy díky tomu promlouvají tak, jako by se nám vážně odehrávaly před očima.“ – Kirkus Reviews

„Báječný společník. I kdyby za oknem vládl lezavý chlad, zaručuje tento nemoralizující mnich a světoběžník pohodlí, poněvadž jeho slovo hřeje jako žhnoucí krb.“ – z recenzí filmové adaptace (1994)

„Krásná pohádka o lásce, přátelství, neštěstí malomocných a čistotě srdce, kde dobro vítězí nad zlem. Autorčin talent v popisu událostí, přírody, lidského chování (…) je obdivuhodný.“ – ze čtenářských recenzí na databazeknih.cz

Cadfael se zamyšleně díval za vysokou vzpřímenou postavou. Mohlo by se zdát, že ti muži a ženy, staří i mladí, procházejí v anonymitě svých tmavých hávů a kápí, a ti nejznetvořenější z nich dokonce i s rouškou na obličejích, tajně a osaměle zbytkem života, který jim ještě zbývá. Že nemají mužská ani ženská jména, barvu pleti, vlast, ba ani domov, odkud pocházejí, že jsou to samí živoucí duchové, známí jen svému Stvořiteli. Ale ne, není tomu tak. Každý z nich je něčím jedinečný, chůzí, hlasem, postavou, tisícem nepatrných vlastností, jaké pronikají i jejich převlečením. Vždyť tento muž má přes svoje mlčení v sobě cosi velkolepého a ve své tichosti i v nebezpečí zvláštní působivou důstojnost. – ukázka z textu

Sdílet