Hororové klasiky v edici Smrtihlav Balíček (4 ks)

Ospalé kalifornské městečko Mill Valley si žije svým poklidným životem. Málokdo z obyvatel tuší, že přímo do jejich domovů mezitím pronikla neznámá hrozba. Neviditelný nepřítel se pomalu, ale jistě zmocňuje jejich myslí i těl. Má lidstvo vůbec nějakou šanci proti invaznímu „šmejdu“ z vesmíru? "Každý z nich byl naším nepřítelem, včetně těch, kteří měli oči, tvář, pohyby a chůzi našich starých přátel. Nebylo nám pomoci - mohli jsme se spolehnout jen sami na sebe." Finneyho román The Body Snatchers (později také jako Invasion of the Body Snatchers) byl nejprve koncem roku 1954 publikován na pokračování v časopise Collier's. V knižní podobě pak vyšel o rok později a časem prošel několika úpravami. Díky edici Fobos se kniha českému čtenáři dostává do rukou úplně poprvé a jedná se právě o upravené vydání z roku 1983. Důvodem úprav byla především řada nesrovnalostí, nedostatečná vědecká přesnost a nepřesvědčivý konec, což nepřineslo moc dobrý ohlas u kritiky. Mimo to, že je v revidovaném vydání příběh posunut v čase, jsem si všiml, že si autor dovolil čtenáři vtipným způsobem podsunout odkaz na svou další tvorbu. Jedná se o moment, kdy jde hlavní postava, dr. Miles Bennell, se svou přítelkyní do kina na „film Zas a znovu, o chlápkovi, který přijde na způsob, jak se vrátit do minulosti“. Jedná se totiž o odkaz na nikdy nezrealizovanou filmovou adaptaci Finneyho dalšího románu Time And Again (1970). Na tom, že se z románu časem stala kultovní záležitost, má jistě své zásluhy, stejně jako u Blochova Psycha, několik úspěšných filmových adaptací. Dodnes byly natočeny čtyři verze a knihou se například inspiroval i Rodriguezův snímek Fakulta. V polovině 20. století, kdy román vyšel, byly cizí entity z jiných galaxií atraktivním tématem a literatární a filmový svět se jimi jen hemžil. Lidé žili ve strachu z neznáma a mrazivé paranoie. Jen zavzpomínejme, co s nimi dokázala udělat obyčejná rozhlasová hra podle knihy H. G. Wellse Válka světů (i když nervová zhroucení a skoky z oken jsou nejspíše dost nadsazená). I po tolika letech má kniha dost slušnou atmosféru. Neobvykle klidné a tiché maloměsto s podivně chovajícími se obyvateli může někomu připomenout například Stepfordské paničky Iry Levina. Pokud hledáte víkendovou nenáročnou oddechovku a chcete si užít trochu toho mrazeníčka, určitě si knihu pořiďte.

Pro příznivce H. P. Lovecrafta je tahle kniha naprostá nutnost!!!

Docela roztomilá retro sci-fi. Rozhodně doporučuji!

„Buď se podvol, nebo uteč.“ Farmářská rodina Mooreových je jednoho dne požádána o pár nepotřebných věcí do dobročinné sbírky, jejíž výtěžek má posloužit k rozšíření policejního sboru městečka Harlowe. Za tímto nápadem stojí jistý Perly Dunsmore, cizinec, který se nedávno do městečka přistěhoval. Díky jeho výřečnosti a umění působit na lidi se dražební aukce těší velké oblibě. Nic však není tak růžové, jak to na první pohled vypadá a to, co se z počátku jevilo jako dobrý nápad se brzy pro obyvatele stává noční můrou. Dunsmore každý čtvrtek posílá "své" lidi placené z peněz získaných z aukcí, aby pod pohrůžkou nepříjemností systematicky okrádali, šikanovali a terorizovali obyvatele městečka, kteří jsou postupně připravováni o vše, čeho si váží a na čem jim záleží. „Slib mi to. Jen jednu věc každý týden, abychom si ho drželi dál. Slib mi to.“ Na Harlowe padne bezmoc. Komu se dá věřit? Mají místní vůbec nějakou naději? Intenzita a rychlost prodejů knihy Dražebník, která vzešla z desetistránkové povídky, ihned po vydání v roce 1976 změnila autorce a jejímu manželovi život. O pár týdnů později se tak stalo znovu, když Joan Samson zemřela na rakovinu mozku. Tato tragédie z ní učinila autorku jednoho jediného románu a díky její další nečinnosti na literárním poli bohužel kniha brzy zapadla. Naposledy vyšla roku 1981 a poté o ní celá desetiletí nebylo slyšet. Stala se však undergroundovou klasikou, kterou si čtenáři předávali mezi sebou, hledali ve výprodejích a na policích veřejných knihoven, psalo se o ní v diskusních fórech a na blozích. Dražebník prostě odmítl zmizet ze světa. V doslovu českého vydání Warren Carberg, autorčin manžel, uvádí, že v roce 2018, kdy kniha opět vyšla, mnoha čtenářům příběh připomínal události, které se toho roku odehrávali v Bílém domě. Je věcí názoru, zda se dá Perlyho manipulátorství a až ďábelské řečnické schopnosti, kterými si získával lidi na svou stranu, srovnávat s „přednostmi“ bývalého amerického prezidenta. Mimochodem podobným způsobem na čtenáře v té době zapůsobil i román Mrtvá zóna od Stephena Kinga, kde je podobnost možná ještě výraznější. Když už je zmínka o Kingovi, proslýchá se, že ho Dražebník inspiroval k napsání legendárního románu Nezbytné věci. Vliv, jaký má Perly Dunsmore na své okolí, a situace, ve kterých se díky němu ostatní ocitají, může působit až absurdně a nereálně. Stačí se však poohlédnout do historie, abychom si připomněli, co s lidmi dokáže udělat strach a čeho jsou schopni, když se dostanou k moci, nebo naopak když jsou zahnáni do úzkých. „Je to vážně čaroděj. Ovládne dav, takže lidi sami nevědí, co dělají.“ SMRTIHLAV opět mávl svými děsivými křídly, na nichž ve své edici přináší již čtvrté klasické dílo. A je sakra dobře, že se Dražebník navrátil mezi čtenáře. I přes rozpačitý konec se jedná o nadprůměrné dílo, které svým tématem stále je, a vždy bude, aktuální. Berme ho jako vztyčený ukazováček pro další generace.

Bytový dům v Queens, New York. Nepřetržitý hluk, absence soukromí, problémy s parkováním a blížící se léto, s nímž přichází nesnesitelné horko. Není divu, že už toho mají Rolfeovi po krk a rozhodnou se poohlédnout po nějakém tom venkovském obydlí, kde by mohli strávit léto. Benovy pochybnosti, zda si něco takového mohou z jeho učitelského platu a z manželčina občasného brigádničení dovolit, dokáže manipulativní Marion rychle rozptýlit. Brzy se společně s jejich malým synem Davidem vydávají na průzkum usedlosti, která padne Marion v jednom z inzerátů do oka. Jaké to překvapení když zjistí, že se nejedná o pronájem malé chatičky, jak zprvu předpokládali, ale velkého patrového sídla s nespočtem pokojů, rozlehlým pozemkem, bazénem a soukromou pláží. Ben není této nabídce zpočátku nakloněn, ale velmi rychle ho přesvědčí cenově výhodné podmínky pronájmu, které rodině navrhnou majitelé domu, sourozenci Allardyceovi. Ti se vyznačují excentrickým chováním a spolu s jejich údržbářem a komorníkem v jedné osobě tvoří prapodivnou trojku. Sourozenci mají jen jednu podmínku: Letní nájemníci musí třikrát denně připravit stravu pro starou paní Allardyceovou, matku obou sourozenců, která nikdy nevychází ze svých komnat a v domě přes léto zůstává. Po nastěhování začnou být členové rodiny sužovány bizarními zážitky a vnitřním neklidem, který jako by pramenil z domu samotného. Je hrozba sídla zcela imaginární, nebo skutečná, existující nezávisle na myslích nových nájemníků? Jelikož jsou Obětiny označovány za jeden z nejděsivějších románů o strašidelných domech, dovedete si asi představit, že tohle léto nebude zrovna zalité sluncem. Příběh se nese v pomalém tempu, buduje atmosféru a plíživá hrůza přichází pozvolným utahováním šroubu. Čtenář tak má spoustu času důvěrně se seznámit s členy nebohé rodiny Rolfeových a s tím, co se každému z nich honí hlavou. Několik situací skutečně dokáže nahnat husí kůži a musím souhlasit s citací New York Times ze zadní stránky obálky: „Děsivé dokonce i ve dne.“ Román z roku 1973 vychází pod značkou FOBOS v subedici Smrtihlav zabývající se klasickými romány let dávno minulých. I když byl Robert Marasco autorem pouze dvou románů, Obětiny se staly uznávaným dílem po celém světě a roku 1976 se dočkaly i filmové adaptace. Navíc mají přiznaný vliv na vznik románu Osvícení od Stephena Kinga. Znalci jistě zaznamenají společné rysy: pozvolný úpadek duševního stavu hlavních postav, smrtící nebezpečí číhají v dětském pokoji, flóra žijící vlastním životem či odpočítávání, kterým se jedna z postav zbavuje domnělých halucinací. Pokud máte rádi strašidelné domy, tíživou atmosféru a staré dobré romány bez moderních technologií, Obětiny jsou jasná volba.