Obětiny

Jedna z nejlepších knih o strašidelných domech, jakou jsem dosud četla. Moc se mi líbí ten propracovaný styl a psychologie postav. Je to jako poctivý maminčin koláč, nebo svíčková, nebo jakékoli dobré domácí jídlo. Kam se hrabe třeba taková Darcy Coates se svou sérií o strašidelných domech! To jsou jen laciné náhražky ze supermarketu, umělé rychlokvašky bez výživné hodnoty.

Bytový dům v Queens, New York. Nepřetržitý hluk, absence soukromí, problémy s parkováním a blížící se léto, s nímž přichází nesnesitelné horko. Není divu, že už toho mají Rolfeovi po krk a rozhodnou se poohlédnout po nějakém tom venkovském obydlí, kde by mohli strávit léto. Benovy pochybnosti, zda si něco takového mohou z jeho učitelského platu a z manželčina občasného brigádničení dovolit, dokáže manipulativní Marion rychle rozptýlit. Brzy se společně s jejich malým synem Davidem vydávají na průzkum usedlosti, která padne Marion v jednom z inzerátů do oka. Jaké to překvapení když zjistí, že se nejedná o pronájem malé chatičky, jak zprvu předpokládali, ale velkého patrového sídla s nespočtem pokojů, rozlehlým pozemkem, bazénem a soukromou pláží. Ben není této nabídce zpočátku nakloněn, ale velmi rychle ho přesvědčí cenově výhodné podmínky pronájmu, které rodině navrhnou majitelé domu, sourozenci Allardyceovi. Ti se vyznačují excentrickým chováním a spolu s jejich údržbářem a komorníkem v jedné osobě tvoří prapodivnou trojku. Sourozenci mají jen jednu podmínku: Letní nájemníci musí třikrát denně připravit stravu pro starou paní Allardyceovou, matku obou sourozenců, která nikdy nevychází ze svých komnat a v domě přes léto zůstává. Po nastěhování začnou být členové rodiny sužovány bizarními zážitky a vnitřním neklidem, který jako by pramenil z domu samotného. Je hrozba sídla zcela imaginární, nebo skutečná, existující nezávisle na myslích nových nájemníků? Jelikož jsou Obětiny označovány za jeden z nejděsivějších románů o strašidelných domech, dovedete si asi představit, že tohle léto nebude zrovna zalité sluncem. Příběh se nese v pomalém tempu, buduje atmosféru a plíživá hrůza přichází pozvolným utahováním šroubu. Čtenář tak má spoustu času důvěrně se seznámit s členy nebohé rodiny Rolfeových a s tím, co se každému z nich honí hlavou. Několik situací skutečně dokáže nahnat husí kůži a musím souhlasit s citací New York Times ze zadní stránky obálky: „Děsivé dokonce i ve dne.“ Román z roku 1973 vychází pod značkou FOBOS v subedici Smrtihlav zabývající se klasickými romány let dávno minulých. I když byl Robert Marasco autorem pouze dvou románů, Obětiny se staly uznávaným dílem po celém světě a roku 1976 se dočkaly i filmové adaptace. Navíc mají přiznaný vliv na vznik románu Osvícení od Stephena Kinga. Znalci jistě zaznamenají společné rysy: pozvolný úpadek duševního stavu hlavních postav, smrtící nebezpečí číhají v dětském pokoji, flóra žijící vlastním životem či odpočítávání, kterým se jedna z postav zbavuje domnělých halucinací. Pokud máte rádi strašidelné domy, tíživou atmosféru a staré dobré romány bez moderních technologií, Obětiny jsou jasná volba.

Téhle knížce jsem nepřišla na chuť, děj zbytečně zdlouhavý a nic moc se tam neděje, napětí nulové. Když už jsem byla konečně přesvědčena, že se tam bude něco dít- nedělo.

Příjemná oddechovka. Můžu doporučit!

Autor napětí dávkuje postupně a postupně vám také dojde, že na tom domě "není něco úplně v pořádku". Dům má nadpřirozenou moc psychicky i fyzicky své nájemníky ničit, mučit, oživovat v nich negativní vlastnosti, kvůli kterým pak vyhrocují vzájemné vztahy i běžné denní činnosti. Kniha je svižná, chytlavá, napínavá, jedinou výtku mám k překladu, který místy působí poměrně kostrbatě, to se však celku dá prominout. Pokud se rádi bojíte, po Obětinách rozhodně sáhněte. Za mne jeden z nejlepších hororů o strašidelných domech. Z atmosféry knihy vás slušně zamrazí.