Výšlap

Strhující thriller s výjimečně silnou atmosférou, který mě vtáhl hned od prvních stránek. Napětí postupně roste, emoce jsou intenzivní a zvraty překvapivé. Postavy jsou lidské, nedokonalé a právě proto si je snadno oblíbíte, i když si nesou vlastní problémy. Kniha se čte jedním dechem a ještě dlouho po dočtení ve mně zůstávala.

Čtyři kamarádky…Maggie, Liz, Helena a Joni. Vydávají se do norské divočiny, aby si užily dovolenou a dobrodružství, to se mezitím mění v boj o přežití i o pravdu, ale věci se zvrtnou, když je objeveno mrtvé tělo. Napínavý psychologický thriller zasazený do nádherné, ale nehostinné norské divočiny. Skupina dlouholetých kamarádek se vydává na vícedenní trek, který má být únikem od reality, místo toho se ale stává bojištěm starých křivd, hádek, tajemství a strachu. Autorka vytvořila atmosféru izolace a nedůvěry, využívá silné ženské postavy a postupně odhaluje mezi nimi napětí. Vztahy se bortí stejně rychle jako jistoty a příroda tu není jediná hrozba…odhaluje se velké tajemství, které má co dočinění s nalezením těla! Kniha je záživnější až od druhé poloviny, velmi dobře graduje a drží vás v nejistotě téměř až do konce, který je sice mírně předvídatelný, ale jistě vás odmění silným čtecím psychologickým a zvratovým zážitkem. Děkuji Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku.

Román mě bavil, děj měl rychlý spád, byla jsem zvědavá, jak bude pokračovat. Skvělé bylo střídání krátkých kapitol, ve kterých je vždy daná situace popisována z pohledu každé z holek, jež se společně vydaly na výšlap. Oceňuji i pasáže věnované záchranářským týmům, které se vydávají na pomoc ztraceným turistům a horolezcům. Zaslouží si neskonalý obdiv, že často za cizí lidi nasazují vlastní životy. A pak ta fascinující příroda – nepropustné lesy, do výšky tyčící se hory, skaliska a mořské útesy klanící se před nekonečným oceánem. To bych si nechala líbit…

Skvělá kniha. Přečtená jedním dechem. Zajímavý konec. Čtyři kamarádky, které se vydávají na výlet a musí překonávat spoustu překážek. Dozvíme se o noci spoustu tajemství.

Mně se kniha velmi líbila....Líbila se mi vize norské přírody...až tak, že jsem si vše hledala na počítači, pak na mapě...a pak jsem usoudila, že vše je fikce...ale fakt dobrá. Já to tak vnímám vždy, že mám pocit, že kniha je i o pravdě - zvláště to prostředí, příroda...a samotný příběh může být i vymyšlený. Líbil se mi ale i ten příběh, četla jsem to jedním dechem... a musím přiznat, že mě děj udržel v pozornosti.