Půlnoční hostina

Lucy Foley je jednou z autorek, které mě před pár lety přivedly k thrillerům, a už od Štvanice u mě má laťku nastavenou opravdu vysoko. Očekávání od Půlnoční hostiny jsem tedy měla obrovská. Jak si ale kniha nakonec vedla? Příběh nabízí hned několik hlavních postav – Francescu, Owena, Bellu, Eddieho a další. Ano, ze začátku si je budete plést. A ano, Francesca vás bude štvát. Musím říct, že už dlouho mi nikdo nebyl tolik proti srsti jako právě ona. Schovává se za dokonalou fasádu, všechny potřebuje kontrolovat, bojí se čelit pravdě a má obrovský strach z nedokonalosti. Právě ale v jejím hotelu příběh začíná: otevírá se luxusní Rezidence, plná okázalosti a přepychu. Jenže nic není takové, jak se zdá. Začátek se rozbíhal pomaleji, než bych si přála. Seznamovala jsem se s postavami, snažila se zapamatovat si jména a jejich vzájemné vztahy. A do toho občas přišla zmínka o nějakých ptácích nebo pírkách. Nebudu lhát – v tu chvíli jsem měla trochu strach, kam se příběh bude ubírat, protože jsem si dokázala poskládat jen minimum souvislostí. Jakmile ale Bella vytáhla deník a příběh se rozdělil do dvou časových linií – současnost a události staré patnáct let – všechno nabralo na obrátkách. Dynamika se zlepšila, minulost se začala postupně odhalovat a jeden zvrat střídal druhý. A právě to z Půlnoční hostiny vytvořilo skvělý thriller. Bylo fascinující sledovat, jak všechno do sebe zapadá a jak každý detail má svůj smysl. A ještě víc mě dostalo, když jsem si zpětně uvědomila, že pro každou událost existovalo nenápadné vodítko. Sice knihu neřadím před Štvanici, která ve mně zanechala největší wow efekt jako jeden z mých úplně prvních thrillerů, ale i tak musím uznat, že Lucy opět zanechala velmi silný dojem. Za poskytnutí knihy děkuji KD v rámci spolupráce.✨️