Její vina

Tak jo. Tuhle knihu jsem otevřela s tím, že dostanu pořádný thriller. Něco napínavého, co mě vtáhne a nepustí. Jenže místo toho jsem dostala příběh, u kterého jsem se většinu času ptala, kdy se konečně něco stane. • Začátek vypadal slibně. Téma mateřství, strachu, přesně to, co mám ráda. Jenže postupně to začalo jít z kopce. Děj se táhl, postavy mě vůbec nebavily a upřímně, ani jsem si k nim nedokázala vytvořit žádný vztah. Bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi děje. • Některé situace mi přišly úplně mimo. Postavy se chovaly zvláštně, někdy až nelogicky, a párkrát jsem se musela vracet, jestli jsem náhodou něco nepřehlédla. Nepřehlédla. Bohužel. • A to napětí, které by mělo člověka držet až do konce? Nikde. Místo toho jsem čekala, čekala, a pořád nic. Když už se konečně něco dělo, bylo to tak rychle odbyté, že jsem ani nestihla pocítit jakékoli vzrušení nebo napětí. Mrzí mě to, protože nápad nebyl špatný a autorka umí psát, ale celé to působilo tak nějak nevýrazně. Čekala jsem víc emocí, víc tlaku, víc akce. Takhle to pro mě zůstalo jen jako další kniha, kterou jsem přečetla a hned na ni zapomněla.

Po přečtení anotace jsem si říkala, že to bude zajímavý thriller a vůbec jsem nečekala, že to nakonec bude takové překvapení. Ze začátku děj postupuje den po dni a buduje se napětí, postupně zjišťujeme další a další informace, v průběhu knihy se děj trochu zpomalil a pak přišlo těch pár kapitol ke konci knihy a vždycky tam byla na konci jedné kapitoly TA určitá věta, která změnila všechno, co jsem si do té doby myslela a já zůstala jen koukat se slovy COŽE!?!? Jako musím říct, že po těch posledních kapitolách jsem zůstala úplně beze slov a v hlavě mi jen jelo, co jsem to sakra teď četla a co jsem to teď zjistila a co se to stalo a ten konec byl jakože WTF!?!?? Jako jestli má někdo rád thrillery a krimi, tak tuhle knihu doporučuji, už jsem koukala na další od autorky, protože tohle bylo fakt něco. Konec knihy mě fakt dostal....