U Hlavy mantichory

Poloviční půlčík Alren Sedmikvítek se tak nějak potlouká životem ve vesničce, která je často terorizována nestvůrami. Do toho navíc musí řešit útoky grázla Kresty a jeho party. Vše se ale změní, když do vesničky přijíždí trpasličí kuchař Fnayir Kovostisk a tajemný pan Akved, kteří se rozhodnou, že zrenovují starý hostinec a udělají z něj moderní restauraci. Alren jim začíná pomáhat a také postupně odhaluje tajemství šéfkuchaře a jeho ingrediencí. O kousek dál se paladin Božizmar s hraničářkou Ryalin a knězem Grunghim vzpamatovávají z nepovedené výpravy a vydávají se na další cestu za známými restauratéry.   Je to první kniha od Jakuba Hozy, která se ke mně dostala a přiznám se, že jsem si její čtení užila. Je to příjemné feel good fantasy, u kterého nemusíte příliš přemýšlet, velmi dobře čte a navíc se při jeho čtení skvěle pobavíte. V knize sledujeme příběh půlčíka Alrena, který se musí vypořádávat se svým původem a vesnickými násilníky a zároveň touží po dobrodružství, které se náhled zjeví v podobě dvou cizinců. Alren se stává jejich pomocníkem, získává sebevědomí a také odhaluje, že nestvůry lze využít i po jejich zabití a chutnají vlastně docela dobře (a některé jejich části mají dokonce i silné afrodiziakální účinky, čehož využívají vysoce postavené dámy).   ⚔️ Knížka měla takový příjemný Hobit, LoTR, Zaklínač a DnD vibe, což pro mě, jako pro milovníka těchto světů, bylo úžasně kouzelné. U některých scén jsem se také musela uculovat, protože narvat svým nepřátelům mrkev tam, kam slunce nesvítí je vskutku zajímavé, stejně jako využívání kočky jako živoucího mrazáku. Taktéž jsem se pobavila nad jmény některých postav, uznejte, že jídelní kritik Žralé, zelí Zelinka nebo duch Rybchenzo či palatin Božizmar je něco úžasně originálního. Tohle mi opravdu sedlo a jsem ráda, že jsem si knížku pořídila, i když jsem nevěděla, do čeho vlastně jdu. Dokonce se mi podařilo knížku ulovit i s podpisem autora.   Pokud hledáte příjemnou fantasy oddechovku, u které se zasmějte, která je plná lahodných pokrmů z příšer a je navíc od českého autora, tak U Hlavy mantichory je pro vás to pravé.   4,25⭐️/5⭐️  

Lepší být mrtvý než střízlivý... Taky vás štve, jak jsou ty nestvůry oprsklé? Klidně si přijdou do vesnice a žerou vám souseda, aniž by se znepokojovaly nad etikou stolování. Zkrátka, když už nás musí lovit a dávat si nás k obědu, mělo by to mít aspoň nějakou úroveň. No ne? Jak by se asi líbilo jim, kdyby je někdo uvařil a podával jako největší delikatesu? Když jsem se dozvěděla, že můj oblíbený autor vydává novou knihu, hned jsem si ji musela pořídit. Vlastně jsem ji kupovala ještě v předprodeji, i když jsem věděla, že půjde o trochu jiný žánr, než jaký Jakub Hoza normálně píše. Jak asi bude vypadat humorné kulinářské feel-good fantasy v jeho podání? Fantasy mám ráda a autorův humor mi neskutečně sedí, takže co by se mohlo pokazit? Zvlášť když na mě útočily nadšené reakce ze všech stran. Jenže se stalo přesně to, čeho jsem se obávala. Žádný wow efekt, jako jsem zažila u jeho předchozích titulů Do pekla a zpět nebo Jako sama smrt, se nedostavil. Možná za to mohou přehnaná očekávání. Čekala jsem totiž autorův typický sarkastický černý humor, který místy drápky ukázal, ale jinak je hodně umírněný. Celý příběh tak zachraňovala partička hrdinů jako vystřižená z D&D. Ta neměla chybu. Kdo jiný než Hoza by sestavil skupinu tak rozdílnou a bizarní? Posuďte sami: trpasličí kněz, který je permanentně v lihu, hraničářka, která přefikne vše, co vidí (a rozhodně nemyslím nožem), paladin čtoucí seberozvojovky, barbar intelektuál a půlčík zloděj. Ano, tahle banda byla dokonalá a jejich interakce jsem milovala. Škoda, že v knize nedostali více prostoru. Autor opět využívá kultovní hlášky a scény z filmů, jiných knih či her, což zbožňuji. Objevila jsem narážky na Harryho Pottera, Pána prstenů, Zaklínače a klasicky se tu ukázal i Tarantino. Věřím ale, že mnoho dalších mi zůstalo skryto. Takže hledejte a klidně mi napište, co jste objevili vy. Rozhodně neříkám, že je kniha špatná, čtení jsem si nakonec celkem užila. Jen si musíte zvyknout na úplně jiný styl humoru a vlastně i vyprávění, než jste u autora zvyklí. Zkrátka se z příběhu vytratil ten typický drsný ,,hozovský" šmrnc. Mantichora cílí na širší čtenářské publikum, není tak ostrá, krvavá ani bizarní. Hodnotím⭐⭐⭐,5/5