Midnight Ruin

Poslední kniha této série. A je stejně úžasná jako ty ostatní. A to mé před čtením této série nijak nezajímala řecká mytologie. Teď se to ale naprosto obrátilo. Ani čtení v aj ve kterém nejsem tak dobrá mě neodradilo

Skvělá kniha, na kterou jsem se těšila. Byla jsem spokojená, chemie mezi postavami funguje a dává smysl vše, co se mezi nimi děje. Těším se i na další díly, které nás ještě čekají. Mohu vytknout dvě věci: 1. Už jsem trošku unavená z polyamorního vztahu. Proč neustále musí být ve třech? Už je to celkem únavné. 2. Tuto sérii jsem začala číst, protože se mi líbila původní myšlenka předělat mýt do dnešní doby. Teď už mi přijde, že autorce se to trochu vymklo z kontroly. Často už se mýt nepotkává s Temným Olympem. Samozřejmě i tak si pořídím další díly, jen mi přijde, že čím je více dílu, samotná kvalita klesá (neustále se věci opakují a vlastně se dalších x dílů bude připravovat půda pro díl závěrečný, přičemž už teď by mohlo po tomto přijít uzavření).

Tak jo, tohle bylo vážně dobré. Jelikož ujizdim na gay romancích, tohle jsem si neuvěřitelně užila ta chemie mezi postavami byla až cítit. Úžasné. Snad se dočkáme dalších dílů

Knihu jsem četla v angličtině, ještě před vydáním té s českým překladem a moc se mi líbila. Je to krásný příběh a z této série patří k mým nejoblíbenějším. V angličtině je nyní dostupných 9 knih z této série a v červnu letošního roku by měla vyjít 10. kniha.

Orfeus Makos kdysi zlomil Eurydice Dimitriouové srdce, když ji, asi díky své hlouposti a naivitě, předhodil bývalému Diovi. Eurydika se nyní zabydlela v Dolním městě u svého švagra Háda a snaží se své zlomené srdce a pošramocenou duši vyléčit. Eurydika má nyní po svém boku temného a neodolatelného Charon Aritiho, který jí je ochoten zlomené srdce zahojit, ale pak si ho chce přivlastnit pro sebe. Na scénu ale opět vstupuje prosící Orfeus a vzniká vztahový propletenec, který se snad přinese šťastný konec pro všechny zúčastněné.   Po Proradné krásce tu opět máme vztah je třech, což já v knihách sice nějak zvláště nevyhledávám, ale v příběhu mi nevadí, když má své důvody a opodstatnění, což mi bohužel v tomto případě chybělo. Vztah mezi Charonem, Orfeem a Eurydikou mi přišel takový… dějově nucený a prostě se najednou objevil a byl tam. V Proradné krásce to mezi Patroklem a Achillem jiskřilo, znali se dlouho a oba milovali Helenu, ale mezi Orfeem a Charonem to přišlo z ničeho nic a prostě si nemůžu pomoci, nepřišlo mi to uvěřitelné. Chápu, že to vše bylo kvůli Eurydice, ale nějak jsem se do toho vztahu nedokázala „dostat.   Také úplně nejsem ten typ člověka, který by si rád četl o sub/dom hrátkách, a i když to v Půlnočním zmaru mělo působit žhavě, mě to spíše… děsilo? Nebo mi to přišlo lehce… směšné? Tedy tyto hrátky mi směšné nepřijdou, vím, že každý si najde to své, co se mu líbí, ale přišlo mi to směšné v rázu toho příběhu. Orfeus zřejmě Eurydiku miloval celým svým srdcem, když byl ochoten prosit o odpuštění takovým způsobem. Nicméně nelze upřít, že pojetí mýtu o Eurydice a Orfeovi a jeho cestě do podsvětí, tu bylo zajímavé.   V příběhu se taky začala více rozvíjet linka s válkou o Olymp. Konečně všichni zjistili, kdo je Mínósovým mecenášem a boje se rozjíždí na plné obrátky. Nikdo už není v bezpečí, a i když mi Půlnoční zmar přišel průměrný, věřím, že další díl bude lepší a konečně nás čeká nějaká akce a mocenské boje. Série Temný Olymp má sice své vzestupy a pády (kam dle mého patří i Půlnoční zmar), ale přesto se mi tahle rettelingová série dostala pod kůži.   3,5⭐️/5⭐️