Matčiny dary

Na knihu jsem se hodně těšila, ale moje očekávání nebyla až tak úplně naplněna. Představovala jsem si, že ze stránek na mě dýchne hřejivý příběh plný vánoční atmosféry. Ovšem skutečnost potom byla trošku jiná. Vzpomínky, kterými se Cecilie probírá, nejsou vždy jen příjemné. Navíc v ní vyvolávají spoustu otázek, které jí matka již nedokáže zodpovědět. Stále jí není jasné, proč si matka seznamy vánočních dárků vedla. Někdy měla pocit, že už snad ani nešlo o láskyplné obdarovávání, ale čistě o povinnost. Ovšem matka jí taje minulosti již neosvětlí, protože nejspíš by si na nějaké staré vánoční seznamy ani nevzpomněla anebo by ji vzpomínky zbytečně rozrušily. Očekávala jsem tedy hřejivý, vánoční atmosférou protkaný, možná trochu melancholický, příběh, ale spíše se mi dostalo monotónního depresivního vyprávění. Možná je to problém toho očekávání, těch představ o ději, který si čtenář dopředu v podstatě vybájí :) Kniha totiž určitě není špatná, jen prostě nečekejte tu úžasnou vánoční pohodu, spíš lehce poetický, celkově smutný příběh matky a dcery, odehrávající se z velké části v minulosti, ve vzpomínkách. Trochu mě ovšem mrzí, že ve mně autorka nedokázala vyvolat téměř žádné emoce, přestože jde o autorčin vlastní příběh. Navíc jsem se občas ztrácela v postavách... Sourozenci Ceciliiných rodičů, sourozenci jedné babičky, druhé babičky, další příbuzní, sourozenci a vlastní děti Cecilie. Vzpomínky, vázající se k jednotlivým dárkům, zastupovaly v podstatě jednotlivé kapitoly, někdy kratší, jindy delší. Postavy v nich však nebyly nijak zvlášť propracované a tak na mě tolik množství lidí působilo poněkud zmatečně. Někdy jsem se musela pídit, jestli pluji ve vodách vzpomínek či současnosti. Matčiny dary určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají chuť na lehce poetický, možná malinko depresivní příběh bez jakýchkoliv zvratů.

Poklidně plynoucí vyprávění o osudech jedné rodiny na základě seznamu vánočních dárků. Na podzimní sychravé večery jako dělané.