Psáno odjinud

„Knihy mají moc.“ Po mrazivých titulech Pojď se mnou a Černý jícen servíruje Ronald Malfi českému čtenáři další lahůdku – čtyři hororové novely, které spojuje fascinace magií textu a jež zkoumají moc psaného slova. Volně propojené příběhy se dají číst samostatně, nebo si je čtenář může vychutnat jako jeden velký, děsivý román. „Ta kniha prostě nechtěla, abych scénář psal. Jako kdyby nechtěla, aby vůbec existoval. Snažila se mě zastavit.“ V první novele „Zuby nehty“ dostane filmová agentka Gloria za úkol najít scenáristu Davise McElroye a přimět ho dokončit opožděný rukopis, na který filmové studio již netrpělivě čeká. Najde ho v jeho odlehlé chatě v zajetí děsivých bludů. Gloria se obává recidivy autorovy drogové závislosti, když jí tvrdí, že ho při psaní scénáře fyzicky napadla samotná knižní předloha. Gloria se snaží najít racionální vysvětlení, ale po setkání s autorem knihy, Johnem Fishem, zjišťuje, že hranice mezi fikcí a realitou je nebezpečně tenká a že do řádků některých knih by se raději nemělo vůbec zasahovat. „Svět, jak ho znáte, není přesně takový, jak ho znáte. Má různé strany. Vrstvy. Věci schované za jinými věcmi a v jiných věcech.“ Ve druhé novele „Poslední jízda bratrů Darkových“ mají bratři Danny a Tommy doručit zásilku z bodu A do bodu B. Vypadá to jako snadný úkol, zvlášť když jim instrukce od bosse Aleca Rudenka připadají tak prosté: za žádnou cenu neotvírat převážený kufřík, držet se vyznačené trasy na mapě (i přesto, že je cesta po vedlejších silnicích prokazatelně delší a komplikovanější) a ignorovat dotěrné otázky okolí. Jenže hranice mezi Oklahomou a Arkansasem je dál, než se zdá, a cesta, kterou se mají vydat, se stává doslova noční můrou. „Zdálo se mu o knize, která byla ve skutečnosti domem, a o domě, který byl ve skutečnosti knihou.“ Třetí novele nese název „Tato kniha patří Olovi“. Olo není obyčejný kluk. Je obdařen nadprůměrnou inteligencí, což ho odsouvá na okraj kolektivu. Od svých vrstevníků žije izolován ve starém sídle, obklopen knihami svých ambiciózních rodičů, kteří dávají přednost své literární kariéře před vlastním synem. Zatímco policie marně pátrá po jeho zmizelé učitelce, Olo se připravuje na své desáté narozeniny. Jaké překvapení si pro své hosty přichystal a co se skutečně skrývá za zdmi domu na kopci? Vše zakončuje asi nejtemnější kousek s názvem „Příběh“. Smrt bývalé kolegyně, se kterou Grady v minulosti pracoval na podcastech zabývajících se nevysvětlitelnými jevy, nedává smysl. Oficiálně šlo o sebevraždu, ale Grady tuší, že pravda je mnohem temnější. Vydává se po stopách jejího posledního pátrání – posedlosti, která se jí stala osudnou. Na čem to vůbec pracovala? Co ji přimělo se vším skoncovat? A hrozí Gradymu stejný osud? Ačkoliv je jméno Stephena Kinga ve spojení s hororovou literaturou často nadužíváno, v případě knihy Psáno odjinud je o něm zmínka zcela na místě. Malfi do textu vložil nespočet odkazů na osobu a dílo tohoto velikána, přičemž druhá novela působí jako přímá pocta jeho tvorbě. Všechny čtyři příběhy jsou protkány nenápadnými intertextuálními odkazy, ať už jde o opakovaný výskyt postav, nebo motivy věcí a situací, které vnímavému čtenáři neuniknou. I přesto je možné, že některé z nich odhalí až při druhém čtení. A právě tento koncept může připomínat Kingův literární experiment z devadesátých let, kdy propojil paralelní vesmíry svých románů Beznaděj a Strážci zákona. Malfi je v zahraničí právem považován za Kingova následovníka a pokud hledáte autora, který nese jeho pochodeň dál, je Malfi sázkou na jistotu. Podobně jako jeho vzor je navíc mimořádně plodný – od svého debutu v roce 2000 stihl vydat přes dvacet románů a několik povídkových sbírek. „Žádný příběh nemá opravdový začátek ani konec. Všechny jsou součástí jedné ohromné, tajemné mozaiky, složené ze všeho, co už bylo, a všeho, co ještě přijde.“