Výchovný ústav

Příběh se odehrává v jihoamerickém městečku Gracetown. Ačkoli prostředí samo o sobě není nijak překvapivé, autorka mu dokázala vtisknout osobitý ráz. Hlavním tématem zde není „hon na strašidla“ (i když by se to podle anotace mohlo zdát), ale rasová segregace, která je zpracována citlivě a bez černobílého vykreslení postav. Postavy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné. Některé se sice objevují jen na krátký okamžik, ale přesto ovlivní děj a poté beze stopy mizí. Tento prvek může na čtenáře působit rušivě a narušovat kontinuitu vyprávění. Násilí je v knize přítomné poměrně často, avšak není vykreslováno samoúčelně. Spíše tvoří kulisu, než aby se zdůrazňovala detailní brutalita či mučení postav, což dává prostor pro soustředění na psychologii a motivace hrdinů. Děj se rozvíjí pomalu, prostřednictvím temnějších scén, až k napínavému finále, které dokáže udržet čtenářovu pozornost. Přestože závěr nepůsobí zcela uspokojivě, výrazněji neubírá na celkovém dojmu z knihy. Na hodnocení ubírají i zdlouhavé kapitoly. Knihu bych rozhodně neoznačil za horor, ale spíše za mysteriózní thriller. Svým námětem mi připomněla Kingův Ústav.

Ať už jste bílí nebo černí tento výchovný ústav z vás udělá přízraky, takový přízrak na kterém nikomu nezáleží. Obracíte stránky a napětí stoupá. Spojte Shawshank a Zelenou míli a dostane se vám příběh na pozadí padesátých let dvacátého století. Kdy jedno malé nakopnutí a rasová segregace dokáže změnit více než jeden život. Co jsme ochotni udělat pro své přátele a rodinu. Ty přehrazující se dějové linky, to chcete číst a úhly pohledu dělají knihu velmi zajímavou a čte se sama. To tempo, které autorka udává a propracovanost postav byla pecka. Hodně jsem si to užil

Román Výchovný ústav se odehrává v padesátých letech na jihu USA – tedy v místě a době, které nebyly pro obyvatele tmavé pleti zrovna přívětivé. Co se rasismu týče, má městečko Gracetown opravdu bohatou temnou minulost. Právě zde se odehrává příběh Glorie a jejího mladší bratra Robbieho. Ten se po menším incidentu dostává před místního soudce, který ho záhy posílá do nechvalně proslulé instituce, aby si zde odpykal trest. Robbiemu nehraje do karet ani to, že je jeho otec aktivista bojující za práva černochů, který musel z městečka uprchnout před lynčováním. O to víc je jeho syn, a potažmo celá rodina Stephensových, trnem v oku místním bělochům. Chlapecká škola, kam se Robbie dostane, skrývá temné hrůzy a je plný neklidných rozzlobených duší, s kterými může Robbie díky svým schopnostem komunikovat. Ti mu odhalují děsivou pravdu o zdejších praktikách, za kterými stojí ředitel Haddock. Zatímco se Robbie snaží přežít, jeho starší sestra Gloria zoufale mobilizuje všechny své zdroje, aby ho zachránila dřív, než bude pozdě. Autorka svým románem uctila památku skutečného Roberta Stephense, který byl zavražděn v roce 1937 v Chlapecké škole Arthura G. Doziera v Marianně na Floridě. A jak se později ukázalo, obětí bylo mnohem víc. Autorka spolupracovala s forenzními specialisty, aby vynesli na světlo příběhy dalších pohřbených a pohřešovaných chlapců. I když je příběh v knize fiktivní, autorka poukazuje na skutečné zločiny a fakt, že je nemá nikdy na svědomí pouze jeden jediný člověk (i když postava ředitele Chlapecké školy v Gracetownu Fentona J. Haddocka je opravdu ďábelská), ale skutečným zloduchem je systém dehumanizace. Výchovný ústav se právem dočkal uznání kritiky, v roce 2024 získal Bram Stoker Award a World Fantasy Award za nejlepší román (což obálka kupodivu nezmiňuje), a i když je prezentován spíše jako horor, díky svému tématu jistě zaujme mnohem širší okruh čtenářů. Odradit by vás neměl ani počet stran, protože je kniha napsaná opravdu svižně bez zbytečného balastu a po přečtení nabydete dojmu, že jich bylo sotva polovic. Ilustrace na obálce a přední předsádce pro české vydání vytvořil Jiří Dvorský.

Píše sa rok 1950 a na americkom Juhu sa ľudia delia na „bielych“ a „farebných“. Dvanásťročný Robbie Stephens je odsúdený na šesť mesiacov v obávanom výchovnom ústave Gracetown za to, že bránil svoju sestru Gloriu pred útokom syna miestneho statkára. Ústav má slúžiť na „nápravu“ chlapcov, no realita je oveľa temnejšia. „Robert do té doby neviděl budovu, která by vyhlížela tak živě – dokonce jako by na něj čekala. Bylo to zlé místo a tato budova byla srdcem toho zla.“ Autorka strieda dve dejové línie: Robbieho, ktorý prežíva tvrdý vojenský režim, objavuje strašidelné tajomstvá ústavu a spoznáva dar vidieť duchov, a Gloriinu, kde sledujeme jej úporný boj proti nespravodlivému systému, ktorý brata poslal do ústavu. Deti, ktoré si okamžite získali moje sympatie, nemajú ľahký život a táto situácia im ho len skomplikuje. Atmosféra knihy je mrazivá a plná napätia. Ústav pôsobí ako nočná mora, kde sa prelína každodenná drina s temnými nadprirodzenými silami. Autorka zároveň zdôrazňuje aj krutú realitu rasovej segregácie, diskriminácie a násilia. Hororové momenty s duchmi však nemusia byť tým najdesivejším v príbehu. Prirodzená je potom otázka: čo je desivejšie? Nadprirodzené zjavenia, alebo nespravodlivosť, ktorá bola pre „farebných“ Američanov každodennou realitou? Due spája hororové prvky s historickým pozadím a kombinuje mrazivý ústav, temné tajomstvá a duchárske momenty s tvrdou realitou amerického Juhu v 50. rokoch. Výsledkom je silný, emotívny a trpký príbeh. Kniha je obsiahla a niektoré pasáže pôsobia pomalšie, pričom mňa osobne viac vtiahli duchárske scény s Robbiem, jeho nečakaná premena z chlapca na muža a postupné odhaľovanie tajomstiev ústavu, než Gloriina línia. Spolu však vytvárajú komplexný a intenzívny obraz doby. Výchovný ústav nie je len horor, ale aj výpoveď o sile, bolesti a nespravodlivosti. Je to román, ktorý dokáže rozrušiť aj dojať a zostane vo vás rezonovať ešte dlho po dočítaní. „Když seš jednou mrtvej, tak mrtvej zůstaň.“ Za knihu ďakujem: Beta-Dobrovský.