Prokletý deník

Ještě než se J. D. Barker stal výrazným jménem thrillerového žánru, uvedl se debutovým románem Prokletý deník (Forsaken, 2014), zasazeným do světa nadpřirozeného hororu. Ačkoliv se Barker proslavil především díky mrazivé sérii Čtvrtá opice, jeho literární kořeny tkví hluboko v temné mystice a klasickém hororovém vyprávění, které v této knize vzdává hold mistrům žánru, jako jsou Stephen King nebo Dean Koontz. Příběh sleduje Thada McAlistera, úspěšného autora hororů, který neúmyslně otevře dveře do světa, jenž má brzy ohrozit životy jeho blízkých. Hranice mezi fikcí na papíře a realitou se začnou nebezpečně stírat. Barker zde rozehrává mistrovskou hru s atmosférou, kdy propojuje současnost s krvavou historií čarodějnických procesů roku 1692. Právě toto historické ukotvení dodává knize hloubku; autor nepoužívá magii jen jako levný trik, ale jako dědictví starých hříchů, které si po staletích přicházejí vybrat svou daň. Autor buduje plíživé napětí a neplýtvá lacinými lekačkami, ale soustředí se na psychologii postav a pocit izolace. Thadova rodina se stává středobodem emocionálního napětí, což čtenáře nutí se o hrdiny skutečně bát. Styl jeho psaní je už v tomto debutu neuvěřitelně dynamický a čtivý – s lehkostí střídá historickou rovinu, tvořenou deníkovými zápisky Claytona Stonea, s moderním psychologickým dramatem. Zajímavým bonusem je rovněž propojení s universem Stephen King. Čtenáři obeznámení s postavou Leland Gaunt a jeho obchodem Nezbytné věci ze stejnojmenného románu, budou příjemně překvapeni. Prokletý deník je kniha o moci slov a o tom, že některé příběhy by možná nikdy neměly být napsány. Fanoušci inteligentního hororu by si román rozhodně neměli nechat ujít, což dokládá i jeho nominace na cenu Bram Stoker Award za nejlepší hororovou prvotinu.

Zase raz horor… a zase raz sa pýtam: prečo si to robím? Niežeby bola kniha zlá – vôbec nie. Len moja tolerancia na strašidelné veci je… povedzme si úprimne, dosť nízka. Ale! Aj napriek tomu som si to užila. Čarodejnice ma proste lákajú zvláštnym spôsobom a *Prokletý deník* ma vtiahol hneď od začiatku. Krátke kapitoly, viac dejových línií a ten nepríjemný pocit, že niečo nie je v poriadku… To, čo sa dialo Rachel a Ashley? Nope. Ja by som bola preč pri prvom náznaku problému. Predstava malých nohsledov, čo sa potichu zakrádajú v mojom dome? Brrr. Ale úprimne, asi som sa najviac bála o dobrého psíčka Bustera. Ten pre mňa ostáva najväčším hrdinom príbehu, haha. Časti z Thadovej knihy ma bavili asi najviac. To je presne ten typ príbehu, ktorý by som si chcela prečítať celý. Možno ma to bavilo ešte viac než súčasná dejová línia. Súhlasím s tým, že autor budoval nepríjemnú atmosféru a strašidelnosť knihy je postavená ne celkovom tiesnivom pocite, z ktorého niet úniku. Bohužiaľ, nezanechalo to vo mne až taký dojem, ako som si pôvodne myslela. Celkovo: dostala som, čo som chcela – zimomriavky, creepy atmosféru, kult, chaos. Ale ten koniec… ten bol trochu uponáhľaný. Fakt sa Jej privŕženci vzdali tak rýchlo? Po tom všetkom? Hmm… Takže: nie topka, ale ani sklamanie. Niečo tomu však chýbalo, aby ma to úplne odrovnalo. A asi sa ani nebudem báť večer ísť do kúpeľne. 3,5⭐