Zpěv straky

První díl o Čarodějce Henice. Tato kniha byla pro mě jiná. Jedná se o zemi, která je rozdělená na čtyři části. Henika, která se vzdá čarodějnictví a stane se obyčejnou léčitelkou zažívá mnoho dobrodružství a při některých mi až běhal mráz po zádech. Každá kapitola v knize má svůj důvod a já jsem neskutečně moc ráda za štafetu od Tereza Polivchuk Poslušná. Jsem moc ráda, že tato kniha vznikla u nakladatelství Host. Já jsem se do ní naprosto zamilovala, ale hlavně do Heničiných myšlenek. Občas jsem se bavila, občas jsem trnula strachy jak to vlastně může dopadnout a místy jsem se neubránila úsměvu. Vím jistě, že si v budoucnu dám rereading, protože mě tento příběh zasáhl.

Nejprve jsem si myslela, ze začátku čtení, že jde o soubor povídek a meziher - než se vše začalo prolínat a dávat smysl jako celek. A úžasný celek. Než jsem začala číst štafety, fantasy jsem se vyhýbala (ani nevím proč), každopádně jsem tomuto žánru přišla postupem času na chuť a za sebe mohu říct, že tato knížka od @ je naprosto perfektní ☺️. Příběh je o čarodějce Henrietě, která se díky náhodnému setkání stane léčitelkou, respektive tento dar “převezme”. Začne si říkat Henika, jelikož se chce od svého “bývalého života” oprostit. Dá stařence určitý slib, který teď musí dodržet. Jaký? A splní ho? Na to si odpověď už musíte v téhle knižní jednohubce najít sami ☺️. Pomáhat vyráží na své věrné klisně Potvoře (jestli si ještě někdy pořídím nějaké zvířátko, vím, jak se bude jmenovat 😅). Když už jsme u těch zvířátek, musíme si dát pozor i na straku… Co ta má s příběhem společného a neskrývá něco? 😁 Není to vše jen růžové a pohádkové, jak se na první pohled může zdát… Děj nás provede i “temnými” stránkami života - například když se mocný vladař rozhodne vyvraždit všechny, z koho nemůže udělat vojáky. Jak tohle všechno dopadne? Dalo by se říct, že jsem u čtení byla Henikou učarována a knížku “zhltla” během jednoho dne. A jestli stojí za přečtení? Za mě je to jedno veliké ANO! Na první pohled jsem se zamilovala do obálky knihy a na první “počtenou” jsem se zamilovala do celé knihy.

Moc pěkný příběh, zajímavá zápletka, špetka magie, bylinkářství a ranhojičství... Velmi dobře načteno. Mohu jen doporučit. Henika je prostě boží a jedinečná.

Jednoho dne najde čarodějnice Henrieta starou léčitelku na smrtelné posteli. Ta se rozhodne předat jí veškeré své znalosti ohledně léčitelství. Není to však zadarmo. Henrieta musí slíbit, že vědomosti bude využívat jen a jen k pomoci lidem. Že pomůže každému, bez ohledu na bohatství, rasu nebo svou osobní náklonnost. Jak slíbí, tak i splní. Změní si jméno na Heniku, zabydlí se mezi lidmi a snaží se jim být nápomocná. Její schopnosti se budou hodit o to více, když se král rozhodne zlikvidovat všechny, které nemůže vycvičit na vojáky. Zní to super. Ale mne kniha prostě nějak neoslovila. Nevím, zda je to tím, že jsem zvyklá číst rozsáhlejší epické fantasy, četla jsem ji ve špatnou dobu, nebo jen nejsem cílová skupina. Příběh byl na mne hodně rychlý. Žádné velké představování světa. Chápu, že na 200 stranách na to ani není prostor, ale mně to zkrátka chybělo. Samotný děj byl slepený ze spousty drobnějších povídek. Tyhle povídky spojovala jen Henika. Věřím, že spoustu čtenářů to bude bavit. Mne připadalo, že je tam od všeho něco, ale ničeho tak moc, jak bych chtěla. Oceňuji autorčinu češtinu. Ta je vážně krásná. A také to, jak v knize popisuje jednotlivé bylinky, léky a mastičky. Je vidět, že bylinkářství opravdu rozumí a nevaří jen tak z vody. Mnohé jsem se i přiučila. Co se mi ještě líbilo bylo, že hlavní hrdinka nebyla náctiletá naivní žába. To je vážně příjemné osvěžení. Věděla přesně, kde je její místo,co si smí a nesmí dovolit, a to i ohledně lásky. Pro mne kniha, která neurazí, ale ani nijak nenadchne. Věřím ale, že své čtenáře si najde. Ostatně i hodnocení na DK má skvělé. Nikdy nemůže všechno sednout všem a já se zkrátka dneska ocitla na druhém konci než většina. Hodnotím: ⭐⭐, 5/5 Spoiler: Henika mi v mnohém připomínala Zaklínače. Vždy odjela do města, kde řešila nějaký problém (netvory, nadpřirozené bytosti...), a když lidem pomohla klidně zase odjela do svého domu. Řády mne zase malinko připomněly frakce v Divergenci.

Obalka nic moc, ale kniha docela dobry. Cetla se fajn.