Zlá babička

Nádherná, citlivá kniha a hlubokým příběhem. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou.

Příběh napsaný na základě života reálné osoby, venkovský román, který začíná v poslední třetině 19. století a děj sahá až do první poloviny 20. století. I když se odehrává v minulosti, některá dramata jsou nadčasová - problematické vztahy mezi manželi i v rodině, nedostatek financí, nuzné bydlení... I když se hlavní postava snažila dát všem svým dětem stejně a vycházet s manželem a byla pracovitá, její život nebyl lehký a po její smrti ji rodina označovala jako "zlou babičku". Tento román vysvětluje pozadí její "zloby" ve stáří.

Marie vyrostla v rodině, která si nesla své "prokletí". Žila s neurvalým otcem, nevlastní matkou Johanou a několika sourozenci. Kamarádku měla od dětství v podstatě jen jednu, jejich osudy pak byly propleteny vlastně až do úplného konce. Marie je svéhlavý a tvrdohlavá, což jí zrovna moc nepomáhá. Po svatbě s Janem nemá na růžích ustláno, celkem se jí narodí tři dcery (Týnka, Cilka, Maruška) a nakonec i Janův vymodlený syn: František. Mezitím zažívá lecjaké životní "kopance", zjistí co v minulosti zapříčinilo to, že je okolí bere tak, jako by byli něco méně, než ostatní. Život plyne, formou dopisů překleneme i období první světové války. Ran osudu moc neubývá, děti se pomalu vdávají a žení, přicházejí vnoučata. Když se ale život s někým nemazlí - neumí se moc dobře mazlit ani ten dotyčný člověk. Příběh ale není vůbec jednostranný: Marii v něm poznáme jako veselou slečnu i jako zatrpklou stařenu... Postupně jí člověk stále víc a víc rozumí... Je to nádherně napsaný osud jedné ženy a její velké rodiny.

Proč si ji všichni pamatují jako zlou babičku? Vyrůstala na konci 19. století na malé vesnici, vdala se, měla děti a pak se snažila vydržet a ustát vše, co ji osud nadělil. Miluji edici Tvář od Vyšehradu, miluji české autory, miluji příběhy inspirované skutečnými osudy. Takže je jasné, že tuto knihu nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd, byla skvělá! Hned předmluva v knize si mě získala a pak už jsem jen četla a četla a nemohla dát knihu z rukou, takže jsem ji přečetla během jednoho dne. Osud Máří byl zajímavý, ale hlavně pak smutný a bolavý. Ona se však nikdy nevzdala, vždycky se zvedla a šla dál. Je to krásné, milé, dojemné i smutné. Skvěle napsané. Navíc v knize najdete skvostné ilustrace přímo od autorky. Tuhle knížku si vážně přečtěte.