The Children on the Hill

Opět jsem knihu přečetla jedním dechem. Myslím jen, že by neměla být jako horor, vůbec tam neni nic z duchařiny, ale i tak se mi moc libila..

Pribeh byl fajn, ale predchozi knihy jsou mnohem vice strasidelne a bavily vice

Violet a Erik jsou sourozenci, kteří mají rádi tajemno, záhady a strašidla. Založili si svůj Klub monster.Milují strašidelné filmy, hlavně ten o Frankensteinovi. Píšou si deník jak s monstry bojovat, co dělat, když je najdou a jak se proti nim bránit. Taková nevinná dětská hra... Ale je to opravdu hra? Jejich babička je doktorka pracující v psychiatrické léčebně a děti mají přísný zákaz do léčebny vstupovat. A děti, jak víme, jsou velice zvídavé...Jednoho dne k Violet a Erikovi přibyde Iris. Dívka, která je velice tichá a Violet trvá nějakou dobu než se jí povede Iris rozmluvit a začlenit ji mezi sebe a Erika. Stane se z nich silná trojka, která bojuje proti monstrům. Iris je ale podivná. Ač tichá a neprůbojná, tak má takové informace a nápady jak s monstry zatočit, že je to Violet a Erikovi podivné. Violet se snaží pátrat odkud Iris pochází, protože ta si svou minulost nepamatuje. A to, co Violet zjistí, ji naprosto šokuje... Milí čtenáři, tohle byla naprosto skvělá kniha. Příběh od začátku do konce tak čtivý, že se vám nechce knihu odložit. Autorka si se čtenářem hraje jako kočka s myší a nedá vám ani na chvilku oddychnout. Není to nic vyloženě děsivého, že byste si kousali strachy nehty, ale ta atmosféra, kdy si nejste jisti pomalu sami sebou, je dokonale vylíčená. Vlezlá ponurá nálada, plíživé tajemno a podivné chování vám zaručeně způsobí husí kůži. A pak ten konec?! Ten mě naprosto šokoval, valila jsem oči a v tu chvíli budete mít v hlavě takový zmatek! Ale v dobrém slova smyslu. Ano, přesně takhle by měl vypadat dokonalý duchařský horor. Nic, co by se nikdy nemohlo opravdu stát....věřte mi...o to děsivější kniha je... DOPORUČUJI!

Vadil mi překlad. Pan F.J.používá velmi rig8dně slova monstrum,aniž by využíval českých synonym. Vzhledem k tomu,že se zmíněné slovo objevuje na stránce dvakrát třikrát, je jasně " přemonstrováno " a překlad je trochu kostrbatý. Příběh je fajn, ale vleče se.Předchozi knihy J.M. sei mi líbily víc.

Velmi zajímavý příběh a opravdu překvapivý konec, to jsem četla s otevřenou pusou :)