Tajné recepty restaurace Kamogawa

Tajné recepty restaurace Kamogawa aneb jak jsem vybrala tu pravou knihu pro výjimečnou duši. Vybrat dárek k narozeninám pro moji kamarádku Jarušku rozhodně nebyl snadný úkol. Je to totiž velká čtenářka – vzdělaná, citlivá, duchovně založená žena se silným vztahem k přírodě, zvířatům a především psům. A protože obě sdílíme lásku k japonské kultuře, chtěla jsem jí dát něco, co by jí mluvilo rovnou do duše. A tehdy mi do ruky padla kniha Tajné recepty restaurace Kamogawa. Na první pohled se tvářila jako nenápadná detektivka – což je přesně můj šálek čaje. Ale brzy jsem pochopila, že tahle kniha je něčím mnohem víc. A tak jsem ji koupila… a samozřejmě – jak se u mě stává – jsem ji stihla přečíst dřív, než jsem ji zabalila. Kniha sleduje majitele malé restaurace v Kjótu, kteří vedou něco jako gastronomickou detektivní kancelář. Nepátrají po zločinech, ale po vzpomínkách, které jsou spojené s určitým jídlem. Klienti k nim přicházejí s prosbou: „Vzpomínám si na jedno jídlo z dětství…“ – a oni se vydávají hledat recept, vůni, chuť, která v srdci zůstala, i když zbytek světa už zapomněl. Každá kapitola je jeden příběh. V první části se seznamujeme s klientem, jeho životem a ztracenou chutí, ve druhé sledujeme tiché servírování oné vzpomínky na talíři. A vždy je to něžné, dojemné, někdy nostalgické, jindy až pohádkově poetické. Jídla mají exotická jména, často netušíte, jak vypadají – ale právě to jim dodává kouzlo. Často jsou to prostá jídla – rýže, ryby, vývary – ale nabitá emocemi. V každém z nás je jedno takové jídlo. Které připomíná babičku. Dětství. První lásku. Domov. A právě tahle kniha se stává takovým „pokojíčkem duše“, kde ty vzpomínky můžete opatrně rozbalit. Hisashi Kashiwai píše s lehkostí a soucitem. Čte se to jedním dechem, ale ve vás to zůstává dlouho. Pokud hledáte laskavý příběh, který spojuje japonskou kulturu, chuťové vzpomínky a lidské osudy, Tajné recepty restaurace Kamogawa jsou přesně pro vás.

Kniha bola zaujímavým vhľadom do japonskej kuchyne, ale vzor každého príbehu bol rovnaký. Opis jedla, opis zákazníkového priania, vyriešenie priania.

Kniha ma potešila. Je to ľahšie čítanie, ktoré vám pomôže sa zrelaxovať. Odporúčam si raz za čas vyhľadať, ako jedlá spomínané na začiatku kapitol vyzerajú, nakoľko ak máte radi ázijskú kuchyňu, budete zaraz chcieť ochutnať.

Jako oddechovka na jedno odpoledne fajn. Ale asi jsem od této knížky čekala něco jiného. Zajímavý náhled do japonské kuchyně a kultury stolování, ale je tu to "ale".

Kniha mě bavila, byla jednoduchá a každý příběh měl něco do sebe. Jen možná těch příběhů bylo zbytečně moc. Bylo jich šest, ale možná, kdyby byly čtyři a více rozepsané, bavilo by mě to více, protože se tam stále opakoval stejný motiv, až to bylo předvídatelné a nic k nadchnutí. Bylo to zajímavé nakousnutí do japonské kultury. Doporučuji, pokud hledáte lehké čtení na odpoledne