Sestry z vinice

Zatim jsem ve 3/4knihy a dost me zklamala. Dle popisu jsem myslela, ze se mi bude hrozne libit. Prijde mi to takove o nicem, pasaze, co jsou uplne zbytecne, nejake jen preletavam ocima, kniha me vubec nebavi. Treba zbyla ctvrtina a konec bude dobrej.

Sestry z vinice budu doporučovat, všude kam přijdu. To bylo něco tak krásného. Já tyto příběhy zbožňuji. Toto snad autorka napsala přímo pro mě. Přečteno jedním dechem, neskutečně čtivě napsaný příběh, který jsem přečetla za víkend, prostě to nešlo odložit. Jsem milovník příběhů dvou časových linek, takže kniha má vše co dle mě mít má, abych byla spokojená. (Tady máme současnost a II. světovou válku). Emoce se mi střídali jak na běžícím páse, chvíli jsem byla smutná, chvíli šťastná, i slzička ukápla. Všechny tři sestry jsou sympatické, každá je jinak výjimečná a každá z nich zrovna prožívá nějaké trable ve svém životě. Při čtení jsem sledovala každou zvlášť a všem jsem přála, aby to dopadlo, tak aby byly šťastné. Přiznám se, trošku jsem se knihy bála, když jsem zjistila, že Joann Ross je autorkou Harlequinek, takových těch malých knížeček, které většinou poznáme tak, že mají červenou obálku. Ale po 20 stránkách jsem byla tak chycená, že mé obavy byly naprosto zbytečné, příběh je skvělý a doporučuji všem, co rádi čtou rodinné ságy.