Polámaná loutka

Nějak nevím co víc k tomu dodat - prostě miluji! Opět jsem se nemohla od knihy odtrhnout a přečteno jedním dechem a hned jsem pokračovala dalším dílem.

Do této knihy jsem šla s nulovým očekáváním - po fiasku s prvním dílem - a kupodivu mě překvapila. Více děje a méně "erotických scén" (k mému štěstí). Postavy se začaly rozvíjet, ale stále mi přišla hlavní hrdinka nesympatická, jednala zkratovitě a nerozumně. Nicméně i u tohoto dílu jsem si občas říkala "Proč to vlastně čtu?" Konec byl zajímavý a ač to nerada píši, rozhodla jsem se pustit se do čtení dalšího dílu. Popravdě ani nevím v co doufám, snad jenom v to, aby měla kniha málo stran..

Madison se během jednoho dílu proměnila v nesnesitelnou a nelogicky se chovající holku, což mě dost mrzí. A celkově moje nadšení z prvního dílu pominulo. Je to sice pořád stejně čtivé, ale pořád tu zůstávají ty stejné otázky, a když vám jednu autorka zodpoví, nastolí zároveň pět dalších, a mě už to přestává bavit.

Elitný klub kráľov .... a nastalo prázdno. Neviem nič napísať povedať proste nič! Dočítala som už včera a stále nič, len prázdnota. Nemám slová na recenziu, nemám názor. Nič! Prvýkrát čo mám v hlave úplne prázdno po knihe. Taká to bola nálož milé dámy. Zlí chlapci ma odrovnali a nohy rozklepali. Temnota zetemnila mozog. I love you Amo Jones!

Madison se příliš nezměnila. Důvěřuje nesprávným lidem a její pud sebezáchovy je někde mezi nulou a mínus pěti miliónem. Hned na začátek chci zdůraznit, že i přesto, že se autorka opravdu snaží nezklamat své čtenářky, z Polámané loutky mám spíše rozporuplné dojmy. Amo Jones vystavila příběh, který je bezesporu čtivý, nicméně v některých pasážích (a že jich je) působí překombinovaně a zbytečně kontroverzně. I tentokrát mám největší problém s hlavní postavou. Madison se v mnoha případech chová naivně a především nelogicky. Opakující se zvraty, kdy se nechá uchlácholit falešnou nadějí a přátelstvím, aby se vzápětí opět ocitla v nebezpečí, se opakují častěji, než je zdrávo. Pro Elitní krále snad ani nemůže být výzvou, protože s radostí vleze kamkoliv. Amo Jones se snaží vytvořit temnou atmosféru a veškerá tajemství tak dávkuje postupně. Škoda jen, že ve svém počínání zbytečně tlačí na pilu. Celé vyprávění tak působí jako překombinovaná změť neucelených částí ve snaze o co nejšílenější příběh plný tabuizovaných témat a kontroverze. Nenáročné čtenářky budou příběhem dozajista pohlcené, těm náročnějším hluchá místa a nelogičnosti nemohou uniknout.