Pidižvouk

Čtení Pidižvouka je prostě sranda, ať už je vám devět a dokážete soucítit s Adamem, který má na krku malého Honzíka, nebo máte naopak starší příbuzné, kteří ne a ne poslouchat, ačkoli kdyby bylo po vašem, nemuseli jste teď sedět v prasečím vězení... Sám racek Pidižvouk je morálně šedý hrdina, tak jak to máme my dospělí rádi, a Adamovi nedá nic zadarmo. Svět pod kuchyňským dřezem děti celkově vůbec nerozmazluje, je plný nástrah a jeho přátelštější obyvatelé věří, že si Adam s Honzíkem poradí sami. A taky že jo.

Našla jsem svého nového oblíbeného hrdinu! Pidižvouk je sarkastický racek, který s obdivuhodnou jazykovou zdatností (jako fakt obdivuhodnou, autor je v Bretani žijící Čech) jemně stírá a uráží jednoho z lidských hrdinů. Musím říct, že zatímco děti si jistě užijí chytrý příběh s jistým morálním přesahem, já jsem při čtení nedočkavě čekala, jak Pidižvouk zase Adama osloví (“Vidím, Strádáme, že máš talent k nalézání důvodů, proč něco nejde.”, později ho oslovuje i mnoha jinými jmény, která se trefně pojí se situací a rýmují se s “Adame”). Adam se ovšem nedá a byť devítiletý, v příběhu na sebe bere roli dospělého a zodpovědného, neboť druhým hrdinou je předškolák Honzík, který je sice menší, ale autor na něm obratně ukazuje, že pokud člověk nemá předsudky, spousta trablů se mu prostě vyhne. Celá jejich zvláštní cesta do alternativního světa se posléze ukáže být misí a tady, myslím, nastává jeden ze zajímavých momentů, kdy o knížce s dětmi mluvit (což mi přijde ideální v případě předčítání nebo společného čtení) a zkalibrovat si s nimi morální kompas. Myslím, že dětské literatury vychází hodně, ale Pidižvouk by rozhodně neměl zapadnout. Doufám, že autor nás časem potěší i dalšími dětskými knihami.