Mají v nebi skleničky?

4 z 5 hvězdiček Eva Urbanová registrovaný uživatel 15. září 2022

Můj názor: Je o malé holce, v době sametové revoluce před listopadem 89 a v roce 90. Spoustu věcí nechápe, jak věcí o politice, tak chování dospělých. A vyloží si to svým dětským rozumem. Provází nás celou knihou. Kniha mi připomíná Hrdého Budžese. V knize se setkáváme i se smrtí a pohřby blízkých lidí. Jak nejdřív nechápe, že už se nikdy nevrátí. Už nikdy neudělá tamto a co s těmi všemi věcmi, které jsou toho člověka. Marjánka je přibližně ve stejném věku v kterém jsem i já prožívala listopad 89. Neskutečně mne to vrátilo zpátky, také jsem spoustu věcí nechápala. Líbil se mi pohled malé holky na věci, které se najednou měnili kvůli politice. Přestala se učit ruština. V knize je zmíněná německý jazyk, u mě to byl jazyk anglický. Nebyli učitelé, učilo se tak, že učitelka byla 2 lekce před námi, sama tomu nerozuměla, nic nás nenaučila. Přestat říkat soudružko, dětem se to pletlo, kdo neříkal paní, tak bylo děsně zle. Líbilo se mi i jak pozorovala chování rodičů, když se tam přimotal strejda Jaroslav, hned vycítila, že ne vše je v pořádku. Kniha se mi zamlouvala i tím, že tatínek byl chovatel, chodili na chovatelské schůze a dělali výstavy. To už je jen můj subjektivní pocit, který hřál, protože i já tohle žila se svým tatínkem. A hlášky tipu na králíkách ti záleží víc než na nás. Můj tatínek už umřel a já se ptám: Tati , mají v nebi skleničky? Knihu doporučuji komu nevadí vyprávění malou holkou, která některé věci vidí, no jako holka.

4 z 5 hvězdiček Eva Francová registrovaný uživatel 13. září 2022

V knížce se ocitáme v malé jihomoravské vinařské vesničce a očima devítileté Marjánky sledujeme přelomový rok 1989. Je tu také děda vinař a děda malíř. Maminka i tatínek. Ti všichni pocítí velké změny ve svých životech a my se dočteme to, jak je ustáli. Důležitý milník pro naši zemi – listopad 1989 – pohledem jedné rodiny na venkově. Jak sametová revoluce lidi ovlivnila, jak žili před ní, i potom. Moc se mí líbilo tohle zpracování. Jelikož mám ráda knihy českých autorů, rozhodně jsem si nemohla nechat ujít ani tuto knihu. Navíc, v roce 1989 jsem byla stejně stará jako Marjánka a dívala jsem se na svět stejnýma očima. Celá knížka pro mě tak byla jednou velkou vzpomínkou. Celý příběh byl úsměvný, milý, čtivý. Některé věty mě úplně pohladily po duši. Tím, že nás provází malá dívka působí celý příběh tak nevině, i když… Je to příběh ze života, nejednou jsem zavzpomínala na mé dětství na vesnici. Je to rodinné, lidské a dojemné vyprávění. Když jsem začala číst, nemohla jsem knihu odložit, a přečetla jsem ji na jeden zátah. Nesmím zapomenout na ilustrace, které už jsou pomyslnou třešinkou na celém příběhu. Pokud chcete knihu, u které se zasmějete, ale i dojmete. Pokud si chcete zavzpomínat na dobu, která tu před třiceti lety byla, a navíc to vše uvidět pohledem dítěte, tak rozhodně si knihu přečtěte.