Lovci štěstěny

Výborná detektivka

Lovci štěstěny opět excelují v tom, co spisovatel Jan-Erik Fjell umí nejlépe, a postupně nám dávkují nekomplikovanou, ale přesto mistrně vystavěnou detektivku, v níž není nouze o zvraty a retrospektivní vyprávění, ale i typicky suchý osobitý humor Antona Brekkeho. Právě pro ten jsem si hláškujícího brilantního detektiva tolik oblíbil. Co mě asi jediné mrzelo je, že tentokrát je protagonistovi série věnováno pravděpodobně nejméně prostoru a jeho vlastní vyšetřování v Las Vegas se vlastně odehraje někde v poslední třetině knihy. Přitom zrovna v případě bývalého gamblera by si zrovna tahle epizodka zasloužila rozvést mnohem více. To je ale asi jediná výtka. Kdekoho bude možná mrzet, že se autor pravděpodobně až příliš soustředí na reálie ze Spojených států než na ty v Norsku, kde se rozložená skládanka už jen lepí dohromady. Nicméně to už je v této sérii až na jednu výjimku (druhý díl - Pokoj stínů) pravidlem. Mně to vůbec nevadilo. Obě hlavní propletené krimi linky jsou dostatečně nosné a zábavné, aby si vás udržely až do závěrečného rozuzlení. Příznivcům severských detektivek také může trochu vadit, že ani tentokrát nejsme svědky nějakých brutálních vražd a mrazivé atmosféry. Mně se ale tento staromilský druh čtení, v němž hraje prim vlastní vyšetřování a pečlivě vystavěná zápletka, líbí mnohem víc. V záplavě drsných krimi thrillerů působí maličko jako zjevení. Podtrženo, sečteno: nový Anton Brekke nezklamal a přinesl přesně to, co jsem očekával. Není to nejlepší díl ze série, za to je to ale po čertech dobrá detektivka, kterou mohu jedině doporučit.

Daleko nejlepší kniha z celé série, četl jsem všechny díly. Skvěle napsané, laťka nastavena hodně vysoko, bude se jen těžko překonávat. Mohu vřele doporučit.

Autor má dar vyprávět velice čtivě. Do příběhu se vždy ihned ponořím, protože je věcný, přímočarý, žádné zbytečné odbočky. A zároveň je i lidský, všechny postavy mají svou osobnost a jí přirozeně adekvátní chování, kterému věříte, které není uměle konstruované. Za mě moc příjemné přkvapení a radost, že jsem tohoto autora objevil.

Kniha je vyprávěna retrospektivně a je složena z několika příběhů. Nesledujeme tak pouze vyšetřovaní záhadného nálezu ruky, ale také příběh mladé norské dívky Sun, která přijela v 70. letech do Las Vegas, aby si splnila svůj sen. Právě příběh Sun mě zaujal od samého začátku. Díky velmi krátkým kapitolám jsem tak lhtala jednu stránku za druhou a přestože má kniha bez mála 500 stran, přečetla jsem ji poměrně rychla. Byla jsem za to ráda také z důvodu, že si nejsem jistá, jestli bych se s delšími intervaly ve čtení v celém příběhu neztrácela. Autor měl promyšlený každý detail a vše na sebe krásné navazovalo.