Láska za ostnatým drátem

Je to čtivý faktografický příběh, který se mi opravdu moc líbil. Ale bohužel je znát, že je to autorčina 1. kniha. Já jsem jako její první knihu přečetla Esterčini otcové, kterou řadím mezi jednu z nejhezčích knih, které jsem četla a nasadila laťku hodně vysoko. Až teprve poté jsem četla tuto autorčinu prvotinu. I přestože jsem přečetla už dost knih s tématikou holocaustu a z prostředí koncentračních táborů, v žádné knize jsem se nesetkala (zatím) se slovem kamion. Vždy to byl náklaďák. A při představě dnešních kamionů mi to v textu dost vadilo-rušilo. Vyhledala jsem, zda nějaké kamiony v r. 1942-43 vůbec existovaly.... ale je to prostě vojenský valník pro přepravu osob. Takže mi to nějak do textu ani trochu nesedlo. A co mě vůbec rozčilovalo, přestože nejsem žádný češtinářský génius!? V celé knize slovo "bysme"! Že by překladatel? Co nějaká korektura? Nebo to je snad schválně (i ten kamion)?? To jsou jediné 2 výtky vůči knize. Naopak ve chvíli, kdy jsem četla, že se esesmani bavili po večeru u bohatě prostřeného stolu, pili drahá vína (zabavená samozřejmě Židům), diskutovali a poslouchali hudbu a v jednu chvíli jeden z nich požádal jednoho zajatce, Poláka, který jim posluhoval, aby změnil hudbu a pustil "Lili Marlene" (za války mezi vojáky oblíbená milostná píseň), musela jsem knihu odložit a vyhledala jsem si tuto píseň v originále a informace o ní. To byla nádhera! A když jsem se zaposlouchala, najednou jsem měla pocit, že jsem v té knize, v té místnosti s nimi. Tak moc mě to přiblížilo a vtáhlo k nim do místnosti, to se mi ještě nestalo!.

Mrzí mne,že děj už byl použit v jiné knize a to Černa a Purpurova, postavy sice mají jiná jména,ale jedná se o tytéž osoby.