Karneval zvířat

Je mi moc líto, že paní autorka mě i mé kolegy popsala tak, že si nás hudebníků budou lidé vážit ještě méně. Mnohá fakta jsou zkreslená, málokdo z kolegů v orchestru je až tak vulgární a neinteligentní, instantní polévky, guláše, paštiky i vaření ve špatných hotelích by možná odpovídalo minulému režimu v minulém století. Pravda je, že hrát v symfonickém orchestru a jezdit dlouhé zájezdy je dřina. Ale na rozdíl od knižky, jsou mí kolegové nejen více empatičtí, ale jedni z nejlepších hráčů, kteří často po únavné cestě musí na hotelu na svůj nástroj cvičit, aby na pódiu obstáli, protože posluchač se neptá, jak nám je, jsme-li nemocní, nevyspalí nebo máme jakýkoliv problém. A v dnešní konkurenci si každý z nás sakra hlídá svou profesionalitu. Nakonec jsme všichni od útlého dětství museli pracovat na sobě a svém talentu, osamělí jen se svým nástrojem, bez týmu masérů, trenérů a psychologů či koučů, jak je tomu u sportovců. A téma alkohou? Řekněte mi, kde se nepije a půjdu se tam podívat:) Proto bych poprosil čtenáře, aby knížku četl jako nepříliš profesionální pohled do života hudebníka, možná to více připomíná film Účastníci zájezdu než skutečné tour symfonickeho orchestru po Evropě, a až půjdete na koncert, věřte, že jsme lidé, kteří chtějí svým uměním dát posluchačům radost a kousek krásna. Snad mi paní spisovatelka odpustí, ale musel jsem se ozvat. Evžen

Zaujala, dobře se četla. Povrchní čtenář ji vnímá jako zábavnou road movie, myslím ale, že autorka chtěla říct něco víc, kdo se zamyslí, pochopí.

Taky se živím hudbou - hraním v orchestru a Zuzanu Dostálovou znám osobně. Krásný, bohužel trochu smutný opis muzikantského života. Jak řekl jeden můj kolega - náš život je taková “navoněná bída” a autorka to dokázala věrohodně zachytit. Kniha je plná zábavy a smíchu, ale i obyčejných, každodenních problémů. Doporučuji!

Vydejte se na zahraniční zájezd s českým symfonickým orchestrem. Budou Vám stačit ponožky, pyžamo, smoking a rum…. Autobus, hotely, koncertní síně a hlavně muzikanti. Ti se nám představí nejen při hudebních výkonech, ale hlavně jako obyčejní lidé se svými problémy. Tedy musím říci, že mě kniha překvapila. Po předchozích dílech Zuzany Dostálové jsem čekala asi trochu něco jiného, ale po pár stránkách jsem se začetla a brzy jsem již byla v autobuse společně s Evženem, Fandou i se Štěpánkou…. Když už jsme u těch jmen, za začátku jsem se v nich trochu ztrácela, jména, příjmení, označení podle nástrojů, chvilku mi trvalo se zorientovat. Autorka nám předkládá road movie, kdy se dostaneme do Německa, ze kterého však uvidíme hlavně hotelové pokoje nevalné kvality, obchodní centra a koncertní sály. Pohled do zákulisí orchestru, místo, které autorka moc dobře zná a předkládá nám ho ve své skutečné podobě. Jsou tu lidské osudy, mnohdy nelehké, je tu láska k hudbě. Je to vážné i humorné, jsou tu smutné pravdy ze života. Je tu ukázáno, jak je kultura vnímána u nás a v zahraničí a není to zrovna obrázek, který by se nám líbil. Celá kniha byla zvláštní, zajímavá a každý si z ní odnese to své. Konec byl pro mě nečekaný, najednou jiný a to, jak se „opakoval“ osud Evžena a jeho otce v jistém slova smyslu, bylo skvělé. Rozhodně si pusťte Karneval zvířat do sluchátek a do toho se ponořte do příběhů muzikantů, kteří hudbu milují nade vše.

Kniha, kterou jsem dostala k narozeninám od své dcery, se mi velmi líbila, a to nejen proto, že pravdivě ukazuje život muzikanta v dnešní složité době. Přitom všichni, kteří se hudbou živí, jí museli mnohé obětovat a teď mají mnozí problém se s ní uživit. Abych ale nabyla jen pesimistická, hudba je krásná a její poslech nás skutečně dovede přenést do úplně jiného světa. I tohle všechno na mně z této knihy dýchlo a za to autorce z celého srdce děkuji.