Elena to ví

Obálka: 5* Hlavní postava: 4* Obsah: 3* @knihybeta #spoluprace Dnes půjdu proti proudu. Vím, že tato kniha má krásná hodnocení a třeba @zanicenyknihkupec ji považuje za jednu z nejlepších knih tohoto roku. Já jsem ale asi literární barbar a nedokážu docenit knihu, která sklízí chválu a věhlas. Začnu pěkně od začátku - co vás na knize zaujme na první pohled? Ano, obálka! Jenže zde to není jen na první pohled, ale i dotek! Kniha má obálku hodnou uměleckého díla, které byste si doma pověsili na zeď. A pak, když se nabaží vaše oko, na knihu sáhnete. Vašimi smysly projde wow efekt a vy budete třít desky a užívat si texturu, kterou nabízejí. Vážně jsem to několikrát osahávala. Ano, jmenuji se Veru a jsem obálkofil. Když se nabažíte obálky, pustíte se do čtení neveselého příběhu nemocné ženy, která přijde o svou dceru a nedokáže tuto bolest v sobě zpracovat. Elena trpí Parkinsonem v té nejhorší podobě. Kniha je rozdělena do kapitol, kdy hlavní příběh se odehrává během jednoho jediného dne s průřezem do minulosti pro pochopení souvislostí. Mě osobně nesedl způsob vyprávění, který autorka zvolila a musela jsem si na nový styl psaní zvykat. Právě díky tomu si myslím, že mě dílo tolik neoslovilo, nepohltilo. I přes toto nesouznění ve mě kniha ponechala velmi silné pocity z vnímání nemoci, kterou jsem doposud více neznala. Co nebylo lehké číst byly některé reakce na vzhled Eleny od její vlastní dcery. Sama jsem měla nemocnou mámu a neumím si představit, že bych si dovolila být takto krutá. Právě ona dcera hned v úvodu knihy zemře a policie případ uzavře jako sebevraždu. Elena ale ví, že její dcera by nikdy v dešti nešla ke kostelu. Nebo snad ano? Jak to doopravdy bylo už musíte zjistit sami. Dnes je navíc možnost na @knihybeta využít slevu, tak běžte, kupte si toto dílo a dejte nám vědět, zda jste v týmu se mnou nebo @zanicenyknihkupec - zajímá mě, jak kniha zapůsobí na další z vás. Moc děkuji do @knihybeta, že mě vzdělávají a rozšiřují mé čtenářské obzory. Celkové hodnocení: 3,75* z 5*

Velmi zajímavá kniha útlého formátu, která ale pocitově vydá klidně i za nějakou bichličku. Jedná se o silný knihu, která je vystavěna především na atmosféře a hloubce. Autorka citlivě propojuje intimní portrét ženy trpící Parkinsonem, aniž by sklouzla k patosu. Velmi působivě je také vykreslena beznaděj, bezmoc a hluboká unavenost pečující osoby, která nese tíhu odpovědnosti i emocionální vyčerpání, často bez možnosti úlevy. Řeč je o dceři hlavní postavy (Eleny) Ritě, která se bohužel nalezne mrtvá a její matka se chce dopátrat nějaké informace proč, kdo, jak...Výrazným tématem knihy je rovněž mateřství nejen jako role, ale jako existenciální otázka. Text jemně, ale důsledně naznačuje, že mateřství nemusí být univerzálním naplněním ženského života a že nebýt matkou nemusí znamenat selhání či prázdnotu. Tento motiv dodává příběhu další vrstvu a otevírá prostor k tiché, ale podstatné reflexi společenských očekávání. K přečtení rozhodně doporučuji, je to promyšlená a citlivá kniha.