Styl Ivanky Deváté mi trochu připomíná styl její vrstevnice spisovatelky Zdenky Frýbové. I ona se dokáže na mnohdy velice obtížné životní situace dívat s nadhledem a dělat si legraci ze sebe samé i z ostatních, aniž by sklouzla do náznaků zatrpklosti či sebelítosti. Všechny radosti, strasti, úspěchy i selhání, o kterých vypráví, jsme v různých rozměrech a podobách jistě zažili i my sami, od Ivanky Deváté však zní mile, jako pohlazení po duši. Je hodně výřečná a má dar slova. I když se některé výrazy budou zdát trochu archaické a tím pádem nezvyklé, jsou originální a dávají knize zvláštní kouzlo a věrohodnost. Navíc má skvělý smysl pro pointu a osobitý šarm, který se u současných autorek už jen tak nevidí.

Více

Hana Wielgusová