RECENZE: Džungle v kuchyni

O autorce

Ivanku Devátou (1935) známe především jako českou herečku s nezaměnitelným hlasem, který jí v roce 2012 přinesl dokonce Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Jméno, které zdědila po svém otci, skladateli a dirigentu Antonínu Devátém, si ponechala i přesto, že byla třikrát vdaná - jednou za herce Miloše Hlavicu a dvakrát za herce Josefa Vinkláře. Má syna, kterým je neméně známý novinář a hudebník Marek Hlavica. Ivanka Devátá je ovšem i spisovatelkou. Píše povídky, fejetony a publikuje knihy. Její v pořadí již sedmnáctou knihou, vydanou nakladatelstvím MOTTO, tradičně s krásnou ilustrací Ivy Hüttnerové na obálce, je soubor vzpomínek, receptů, úvah - zkrátka povídek, Džungle v kuchyni. A jak jsme u této autorky už zvyklí, čerpá i zde ze svého vlastního života.

O knize

Kniha má sto padesát dva stran, osmnáct kapitol a více než stejně tolik úžasných receptů. Dorty, moučníky, koláče, vdolky, nákypy, omáčky, hovězí, vepřová a drůbeží masa, nádivky, pomazánky, saláty - o vánocích, velikonocích či jiných svátcích, ale i o všedních dnech - všechna tato zdánlivě „obyčejná“ jídla nás Ivanka Devátá naučí vařit. Ale pozor, prozradí nám svoje tajné vychytávky a naše sliny se budou jenom sbíhat.

Na trhu je mnoho kuchařek na různá prazvláštní jídla ze všemožných zemí ať už evropských či exotických, anebo všelijakých návodů, jak co uvařit jinak. Avšak ruku na srdce, kdo umí pořádně například správnou svíčkovou? A pokud ano, koho to doopravdy baví a kdo má na to čas? Odhaduji, že nás moc není. To se ale po přečtení Džungle v kuchyni může změnit…i přesto, že autorka přiznává, že v mládí neuměla uvařit ani kafe. Kromě toho se pobavíme u historek z jejího dětství, mládí, středního i pozdějšího věku, z jejích manželství se vším, co k nim patřilo, z divadla a života vůbec.

…Když vidím ty inzeráty: „Samota tíží…“, kroutím hlavou. Já jsem tak ráda, že doma nemám nějakého nerudného dědka….

Recenze

Styl Ivanky Deváté mi trochu připomíná styl její vrstevnice spisovatelky Zdenky Frýbové (1934). I ona se dokáže na mnohdy velice obtížné životní situace dívat s nadhledem a dělat si legraci ze sebe samé i z ostatních, aniž by sklouzla do náznaků zatrpklosti či sebelítosti. Všechny radosti, strasti, úspěchy i selhání, o kterých vypráví, jsme v různých rozměrech a podobách jistě zažili i my sami, od Ivanky Deváté však zní mile, jako pohlazení po duši. Je hodně výřečná a má dar slova. I když se některé výrazy budou zdát trochu archaické a tím pádem nezvyklé, jsou originální a dávají knize zvláštní kouzlo a věrohodnost. Navíc má skvělý smysl pro pointu a osobitý šarm, který se u současných autorek už jen tak nevidí. Jen nevím, proč se v předmluvě čtenářům jakoby předem omlouvá. Mně se Džungle v kuchyni líbila, smekám klobouk a říkám: Kéž bychom i my, v takovém věku, byli schopni napsat cokoliv, natož příjemnou a čtivou knihu.

„Chtěla jsem vám připomenout pár úsloví, třeba že žádný učený z nebe nespadl, a že komu se nelení, tomu se zelení, že není růže bez trní, a že když se chce, všechno jde. Přestaňte proto brblat, sedněte a napište revoluční kuchařku, z níž se dozvím, jak dělat šváby na paprice, cvrčky s jáhlovou kaší a nadívané potkany. Dobrou chuť.