Červenovláska z Osvienčinu

Tato kniha se mi moc líbila. Kniha se četla jedním dechem. :-) Jednu hvězdičku strhávám za přeskakování kapitol. Kapitoly byly mnohdy i dost krátké. Ocenila bych kdyby byla čistě půl knihy dětství a druhá polovina by byla z koncentračního tábora.

Jedním slovem úžasná a zároveň trochu smutná kniha.

Rosie se od narození ve svém městě odlišuje zrzavou barvou vlasů. Na rozdíl od ostatních lidí, kteří rudé vlasy vnímají jako prokletí, Rosie je na ně hrdá. Poté, co je její rodina odvezena z Maďarskem okupovaného severu Rumunska do Osvětimi, dívka o nádherné vlasy přijde, ale snaží se zachovat si v nelidských podmínkách koncentračního tábora hrdost a odvahu. Autorka v knize zachytila skutečný příběh své babičky, která díky rozhovorům přinesla důležité svědectví přeživších holokaustu. Také láskyplně popisuje historii Rosiiny rodiny a její dospívání. Tato kniha je výpravěna v ich formě, kde se střídají dvě časové linie. Vzpomínky Rosii na její dětství ji totiž drží přitom, aby měla sílu bojovat. Kniha je rozdělena na 3 části a v poslední části se tyto linie již nestřídají, ale jsou součástí jednoho vyprávění a to mě občas trochu mátlo. Jedná se o opravdu silný příběh, kdy Rosie měla "štěstí" v neštěstí a někdy to byla jen obyčejná souhra náhod, ale nebýt jich, dnes by tento příběh neexistoval. Neskutečný, jak se ženské dokázaly chovat k židovským ženám a dětem. Pětiletá holčička musela pracovat ve fabrice, o hygienických podmínkách nemluvě a jak se těm chudákům vysmívaly je opravdu příšerné. Kniha se přes těžké téma četla sama. Kapitoly jsem opravdu krátké a navíc se nejedná o dlouhý příběh. Přesto ty flashbacky mě až tolik nebavily a rušily mě od těch pasáží, kdy Rosie trávila v táboře.

Knihy na téma II. světová válka patří mezi mé oblíbené a také i tato kniha se k nim zařadila. Příběh o ženě která se potýkala s koncentračními tábory.

Velmi dobře