Atlas mraků

Náramná kniha, i když start byl u mě do sté stránky poměrně pomalý. Když jsem od autora četla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, musela jsem začínat několikrát, abych se ve všech postavách a jménech vyznala. David Mitchell píše hutně a ne zrovna jednoduše, ale pokud se tím nenecháte odradit, rozhodně se začtete a pohltí vás úžasně propracovaný příběh s překvapivou sítí propojení, která člověku vrtá hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení. Příběhy Sonmi a Zacharyho pro mě byly asi onou pomyslnou třešničkou na dortu. Jinak film rozhodně doporučuji, ale víc si ho užijete (a rozhodně lépe pochopíte) až po přečtení knížky.

Nejvíc mne zaujal příběh jídlonošky, protože představa člověka jako účelového stroje je v dnešní době čím dál častější. Na prodavačky, uklizečky, popeláře a další nehledíme jako na lidi, ale pouze jako na stroje vykonávající stroje. Ostatní příběhy jsem už moc nechápala, proto jen tři hvězdičky.

Úžasná kniha. Rozhodně patří k mým nejoblíbenějším. Ale uznávám, že ne všem se kniha může líbit, což nejspíše bude způsobeno nepochopením. Když někdo knihu nepochopí, není se čemu divit, že se mu nelíbí. Tak je to se vším. (Člověk, kterému nejde třeba matematika, ji také obvykle nemá rád.) Mohla bych tady zdlouhavě vypisovat, co vše se mi líbilo, ale to bych se upsala. Stačí když vyzdvihnu skvělé postavy, zajímavé a nevšední rozvržení knihy, dokonalá provázanost příběhů a samozřejmě mnoho zajímavých míst, které člověka donutí zamyslet se. Nakonec bych řekla, že Atlas mraků není určen pro méně zdatné čtenáře. Mohl by jim připadat chaotický a beze smyslu.

Musím přiznat, že jsem se moc nezačetla, respektive jsem to možná nepochopila, tak jak to pochopili "ostřílení čtenáři". Filmová podoba mě bavila více.

Na tuto knihu jsem narazila díky filmu, který se mi velmi líbil. Na knížku jsem ale asi neměla tolik času, abych ji dokázala pořádně pochopit, takže mě nijak výrazně neoslovila.