Výšina – příběh odhalující nemilosrdnou budoucnost | RECENZE

Tma má vlastní zvuk. Lidé si to neuvědomují, dokud v ní nestráví hodně času. Není to ticho – je to hutné, vlhké hučení, jakési dýchání země, které se člověku pomalu dostává pod kůži…

Nový svět, nová pravidla

Neustále vás bombardují zprávy o zhoršující se environmentální situaci, až se jednoho dne probudíte a zjistíte, že se všechno opravdu pohnojilo. Lidé se v zájmu vlastního přežití stěhují do vyšších nadmořských výšek a společnost prochází obrovskou sociální rekonstrukcí. Homo sapiens je ale stále homo sapiens, a tak se ve stínu globální katastrofy dostávají k moci podivní sociopaté, kteří mají výbavu k ovládání druhých.

Výšina je nový začátek! Obří polostátní projekt s přiléhavým názvem Výšina se naplno rozjel. Vše je zde uzpůsobeno přežití. Každý obyvatel i každá budova tu mají své místo, všechno je promyšleno tak, aby systém prosperoval. A uprostřed toho všeho stojí monumentální květinová archa slibující zachování diverzity. Někteří občané ale prohlédli skrz růžovou mlhu a přiblížili se tak velmi zneklidňující pravdě. Něco v tom dokonalém městečku dost výrazně zapáchá.

Potřebovala jsem být intenzivně ve spojení s temnotou, být co nejblíže podstatě lidskýho života, masu, principu. Na hraně mezi životem a smrtí, kde ten rozdíl může být jen vteřina…

V povědomé společnosti

Aby romanopisec neskončil po jednom bestselleru odhozený v krabici zapomnění, potřebuje vlastnit kvalitní základ. V případě Markéty je oním základem cit pro psaní charakterů s příběhem. Stejně jako v životě i v knihách to ještě pořád stojí na lidech. A tak i ve Výšině nalezneme množství uvěřitelných a lidských motivů i hrdinů, kteří tyto motivy a lidskost tvoří. Zbytek už můžeme pokládat jen za nezbytné kulisy, protože to základní už máme.

Pojďme si říct něco k těm kulisám. Postapo, konec světa, katastrofa. Funkční slova, která v nás vyvolávají emoce. Autorka svůj svět nezasazuje do žádného konkrétního místa a času, což je vlastně zneklidňující, protože to říká, že člověk není chráněný před změnami prostředí nikde na planetě. Je to mrazivé, a zároveň znepokojivě lákavé. Minimálně tedy pro poctivé preppery. Je tu ale jedna věc, která dusivou atmosféru příběhu malinko nahlodává.

Zplození potomstva je pouze doložením toho, jak moc je člověk přesvědčený o vlastní výjimečnosti a o tom, že je třeba svět zahlcovat svými dalšími klony…

U konce

Navzdory svému názvu sleduje kniha kromě samotné Výšiny další dvě nově vzniklá společenství, která příběh obohacují a zároveň mu něco berou. Když si vzpomenu na legendární román Silo, ihned mi na mysl vyskočí nekompromisní zaměření celého příběhu na život uvnitř sil. Zde takové zaměření chybí. Autorka se rozhodla rozštěpit svou pozornost několika směry a díky tomu nelze zakusit atmosféru Výšiny do takové hloubky, což je velká škoda. Moje zvídavost tak nebyla plně uspokojena.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.